9 C 350/2020-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo podle smluvních podmínek okamžikem poskytnutí zápůjčky žalovanému. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně zápůjčku nejpozději do dne [datum] s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Žalovaný zápůjčku ani částečně nesplatil, přestože o to byl upomínán. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne [datum] svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 2 000 Kč s tím, že částka je splatná dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum]. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou označenou datem [datum], odeslanou dne [datum] před podáním žaloby k dobrovolnému plnění, avšak žalovaný na výzvu nikterak nereagoval a nezaplatil ničeho. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud posoudil nárok právní předchůdkyně žalobkyně jako zápůjčku podle § 2390 o.z., neboť právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 2 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem s tím, že částku vrátí do [datum]. S ohledem na uvedené bylo proto žalobě v plném rozsahu vyhověno, a to i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.