9 C 351/2020-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 708,65 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně poukázala zejména na následující skutečnosti: Žalobkyně poskytla žalovanému své zařízení set-top box sledovanitv.cz [anonymizováno], výrobní [číslo] to v rámci svých služeb spočívajících v poskytnutí telekomunikačních služeb, přičemž zapůjčení bylo učiněno na základě uzavřené smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb žalobkyně [číslo] smlouva ze dne [datum]. Tato smlouva, která byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem plnění [datum], byla žalobkyní vypovězena z důvodu neplacení poskytnutých služeb (96 Kč měsíčně), ke dni [datum], s tím, že žalovaný byl zároveň vyzván k vrácení zapůjčeného zařízení. Žalovaný ovšem zapůjčené zařízení nevrátil, a to i přes další výzvy žalobkyně a žalobkyni tak způsobil škodu v celkové výši 1 708,65 Kč – tj. v hodnotě zapůjčeného zařízení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, žalobní návrh tedy nerozporoval. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb firmy [právnická osoba] [číslo] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí služby FLAT 30 od [datum], s tím, že telekomunikační zařízení je majetkem žalobkyně a v případě ukončení smluvního vztahu je žalovaný povinen vrátit zapůjčené zařízení do jednoho týdne od ukončení poskytované služby. Žalovaný podpisem předávacího protokolu ke smlouvě stvrdil, že dne [datum] mu bylo zapůjčeno výše specifikované zařízení. Z důvodu neplacení poskytnutých služeb (96 Kč měsíčně) vypověděla žalobkyně smlouvu ke dni [datum] a zároveň žalovaného vyzvala k navrácení zařízení s upozorněním, že v případě nevrácení je povinen zaplatiti žalobkyni náhradu škody za nevrácené zařízení v celkové výši 1 708,65 Kč. Žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, i přes předžalobní upomínku zařízení nevrátil a žalovanou částku nezaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb byla uzavřena dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a náhrada škody byla uplatněna v souladu s § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“. 6. V návaznosti na výše provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu, výrokem I. tohoto rozsudku proto uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobkyni dlužnou částku – náhradu škody ve výši 1 708,65 Kč (§ 2913 o.z.). Zároveň soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalovaného. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 210 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 8. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.