13 C 347/2020-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 7 963 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou po její registraci na internetových stránkách [anonymizováno] a na základě její žádosti uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč nejpozději dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná ve lhůtě splatnosti úvěr ani poplatek neuhradila, žalobkyni tak vznikl vůči žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 135 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho, ač byla žalobkyní k zaplacení dlužné částky vyzvána. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala ve lhůtě 28 dnů vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč Smluvní strany si dále v článku IX. v odst. 1 pod písm. a) dohodly pro případ prodlení úvěrované, že úvěrovaná je povinna zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaná v prodlení, je-li úvěrovaná v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Žalobkyně dne [datum] převedla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná nerozporovala tvrzení žalobkyně, že ve lhůtě splatnosti a ani poté neuhradila ničeho, pročež jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 135 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] žalobkyně doložila, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky, a to i upomínkou zaslanou na e-mail žalované uvedený ve smlouvě. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., kdy se žalobkyně zavázala, že poskytne žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do částky 5 000 Kč a žalovaná se jí zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok z úvěru ve sjednané lhůtě. Žalobkyně si svoji smluvní povinnost splnila, když žalované poskytla jí požadované peněžní prostředky, avšak žalovaná nikoliv. Pro případ prodlení žalované se splněním svého závazku byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta podle § 2048 o. z., jejíž výši soud nepovažoval za nepřiměřenou. Žalovaná nadále dluží žalobkyni částku 5 000 Kč včetně sjednaného poplatku ve výši 1 828 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 135 Kč a částku úroku z prodlení, o kterou se dluh žalované zvyšuje každým dnem jeho prodlení se zaplacením. Právo žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Žalobkyně prokázala právní důvod i výši dlužných částek a zcela po právu tak nárokovala své pohledávky za žalovanou. Soud proto rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek, tak i co do zákonného úroku z prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 963 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Aplikace § 14b a. t. je v daném případě zcela namístě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokátka žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.