19 C 316/2021-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce, jako otec žalovaného, jemuž byla rozhodnutím zdejšího soudu uložena vůči žalovanému vyživovací povinnost, se rozsudkem domáhal jejího zrušení. Uvedl, že podle jeho informací zletilý syn [jméno] [příjmení] [datum narození] ukončil vzdělávání, v dalším již nepokračuje a údajně má být zaměstnán. Informace mu měl sdělit žalovaný a následně je popřít. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci soudu České republiky a své místní příslušnosti, neboť otec, i zletilý syn – žalovaný jsou státními příslušníky Slovenské republiky, žalovaný má obvyklé bydliště v České republice, v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Výchozím předpisem pro posouzení pravomoci (mezinárodní příslušnosti) českého soudu pro úpravu výživy je přímo použitelný předpis EU – nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Základní kritéria pro založení pravomoci jsou upravena v čl. 3 – příslušné jsou soudy místa obvyklého pobytu žalovaného nebo místa obvyklého pobytu oprávněného nebo soud příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, je-li s tímto řízením spojeno řízení o výživné. S ohledem na shora uvedené, je tedy dána pravomoc soudu v této věci, přičemž věcná příslušnost okresního soudu je dána §9 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 84 z. ř. s. je dána i jeho místní příslušnost. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem, zabýval se dále soud otázkou, kterým právem příslušného státu se projednávané věci řídí. Rozhodné právo ve věcech výživného se v souladu s § 57 odst. 1 ZMPS určí podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie. Tímto předpisem EU je nařízení Rady (ES) č. 4/2009, jehož čl. 15 dále odkazuje na Haagský protokol ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, který byl ratifikován EU na základě rozhodnutí Rady č. 2009/941/ES. Kolizní normy Haagského protokolu mají univerzální charakter (viz čl. 2) a nahrazují vnitrostátní normy smluvních států. Obecným pravidlem pro rozhodné právo je podle čl. 3 Protokolu obvyklý pobyt oprávněného. Soud tedy aplikoval právo české. 4. Soud nařídil k projednání žaloby ústní jednání, z kterého se žalobce z důvodu vzdálenosti a pandemické situace omluvil a žalovaný, ač byl k jednání předvolán, se bez omluvy nedostavil. Doručováno mu bylo na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel prostřednictvím pošty i soudního doručovatele. Bylo zjištěno, že se zde nezdržuje. Uvedené však nic nemění na závěru, že předvolání k ú. j. bylo doručeno řádně náhradním způsobem doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř., když se jedná o adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel. 5. V dané věci bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. 26 P 167/2014-90 ze dne 20. 10. 2018 byl nezletilý [celé jméno žalovaného] s účinností od 1. 10. 2017 svěřen do výchovy matky a otci byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 4000 Kč měsíčně. Naposled bylo ve věci výživného pro tehdy nezletilého žalovaného rozhodováno o návrhu podaném otcem u zdejšího soudu dne 27. 8. 2018 na snížení výživného na částku 1 300 Kč měsíčně, návrh byl soudem zamítnut. 6. Dle ust. § 910 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ust. § 911 tohoto zákona lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 7. Řízení o výživné zletilého je standardním sporným řízením, kdy mají účastníci povinnost tvrzení a povinnost důkazní a jejich úspěch ve věci se odvíjí od míry úspěchu plnění těchto procesních povinností. Bylo důkazním břemenem žalovaného prokázat, že jsou dány podmínky dle § 911 a §913 z. č. 89/2012 Sb. pro povinnost žalobce i nadále hradit zletilému potomkovi výživné. Žalobce sám nemá právo dotazovat se kteréhokoli subjektu na informace o studiu a majetkových poměrech zletilého žalovaného, tedy ani zjistit od příslušného školského zařízení, zda žalovaný je studentem a ve studiu řádně pokračuje. Na straně žalobce je v tomto směru důkazní deficit. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, neunesl důkazní břemene k otázce své kontinuální přípravy na vzdělání, ani k otázce svých majetkových poměrů, soud žalobě na zrušení vyživovací povinnosti zcela vyhověl od 1. 9. 2021. Datum 1. 9. 2021 je zahájení prvního školního roku po dosažení zletilosti žalovaného, když standardně se školní prázdniny považují za součást předchozího školního roku a jsou-li splněny podmínky pro výživné ve školním roce (žalovaný byl nezletilý) jsou splněny i během prázdnin. 8. Soud uvádí, že není nutné o zániku vyživovací povinnosti, z důvodu, že vyživovaná osoba je způsobilá se samostatně vyživovat, rozhodovat rozsudkem. Zánik této povinnosti nastupuje ze zákona, tedy rozhodnutí soudu je pouze deklaratorní – soud pouze tento zánik konstatuje. Jestliže by zde byly podmínky pro trvání vyživovací povinnosti, o kterých soud však díky nečinnosti žalovaného nevěděl, nemohl by zánik vyživovací povinnosti způsobit ani tento deklaratorní rozsudek, žalovaný by se však musel znovu obrátit na soud s žalobou o stanovení vyživovací povinnosti a její konkrétní výše.