8 C 15/2021-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 9. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky jako dlužných splátek za koncové zařízení IPTV STB Model 2 [anonymizováno], které žalobkyně poskytla žalovanému v souladu s účastnickou smlouvou [číslo] ke koupi a žalovaný se zavázal zaplatit jeho kupní ceny formou 23 měsíčních splátek po 100 Kč dle splátkového kalendáře. Žalobkyně umožnila žalovanému současně v souladu se smlouvou o poskytování elektronických komunikací provádět m-platby, což byla služba třetích stran umožňující platby prostřednictvím mobilního telefonu, které byly následně účtovány v měsíčním vyúčtování za telekomunikační služby. Žalovaný řádně nehradil stanovené splátky, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla a vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou dne 11. 12. 2019 žalovanému zbývající neuhrazenou část kupní ceny za zařízení ve výši 1 300 Kč a fakturou [číslo] splatnou dne 3. 8. 2019 částku 991,24 Kč, z níž v tomto řízení nárokuje poplatek za m-platbu ve výši 3 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 23. 9. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání – žalobkyně výslovně, žalovaný nevyjádřil nesouhlas, tudíž dle poučení v usnesení ze dne 13. 1. 2021, č.j. 8 C 15/2021 – 11, doručeného žalovanému dne 18. 1. 2021, se má za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 6. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat základní a doplňkové služby elektronických komunikací k telefonnímu číslu [číslo] a žalovaný se za ně zavázal platit řádně a včas sjednanou cenu. Nedílnou součástí účastnické smlouvy byly všeobecné podmínky žalobkyně. V souladu s čl. 2 všeobecných podmínek vzal žalovaný na vědomí a souhlasil s tím, že mu mohou být poskytovány další služby, k jejichž poskytování je žalobkyně oprávněna, např. platební služby, jakož i služby subjektů odlišných od [právnická osoba] (dále jen„ služby třetích stran“), a to za podmínek stanovených ve všeobecných podmínkách a speciálních podmínkách stanovených pro příslušnou službu. Žalovaný se zavázal za takto využité služby žalobkyni zaplatit. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 8. 2018 účastnickou smlouvu, jejíž součástí bylo i smluvní ujednání ke kupní smlouvě, na základě kterého účastníci spolu uzavřeli kupní smlouvu na koncové zařízení typu IPTV STB Model 2 [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova], přičemž se spolu dohodli na úhradě kupní ceny tohoto zařízení ve výši 2 999 Kč snížené o poskytnutou slevu na 2 301 Kč a po uhrazení akontace 1 Kč formou pravidelných měsíčních splátek po 100 Kč s tím, že splatnost měsíčních splátek se řídí datem splatnosti jednotlivých vyúčtování. Žalovaný byl současně upozorněn, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti se stávají splatnými všechny dosud neuhrazené splátky. Fakturou [číslo] ze dne 20. 7. 2019 za období od 20. 6. 2019 do 19. 7. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému mimo jiné splátku koncového zařízení ve výši 100 Kč, platební služby ve výši 99 Kč a poplatek za m-platbu 2,48 Kč se splatností dne 3. 8. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlouhodobě neplnil smluvní závazky vůči žalobkyni, vypověděla dopisem ze dne 23. 9. 2019 jeho účastnické smlouvy uplynutím 30denní výpovědní doby ode dne doručení výpovědi. Fakturou [číslo] ze dne 27. 11. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalovanému dosud řádně a včas neuhrazené splátky za zařízení v celkové výši 1 300 Kč se splatností dne 11. 12. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu naposledy prostřednictvím svého zástupce dopisem dne 23. 9. 2020. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Pravomoc soudu rozhodovat v této věci vyplývá z rozhodnutí zvláštního senátu dle zákona č. 131/2002 Sb. č. j. Konf 5/2011-12 ze dne 20. 4. 2011. 1. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla uzavřena dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a služby třetích osob byly poskytovány dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Žalovaný si objednal prostřednictvím žalobkyně služby obsahu od třetích subjektů dle § 2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 2. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací sítí, jejichž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. Účastníci si dohodli, že vedle poskytování těchto základních služeb žalobkyně jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami umožní žalovanému využívat prostřednictvím své sítě i služeb třetích stran a provádět platební transakce, přičemž cenu poskytnutých služeb třetích stran byl žalovaný povinen uhradit přímo žalobkyni. Žalovaný v období 20. 6. 2019 do 19. 7. 2019 využil služeb poskytovaných třetími osobami prostřednictvím sítě žalobkyně, cenu žalovaným využitých služeb však již žalobkyni neuhradil. 3. Součástí smlouvy o elektronických komunikacích pak bylo ujednání, dle kterého mezi účastníky vznikl závazkový vztah v podobě kupní smlouvy v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“). Kupní smlouvou se žalovaný mimo jiné zavázal zaplatit žalobkyni za poskytnuté koncové zařízení kupní cenu 2 999 Kč po slevě sníženou na 2 301 Kč, kterou uhradil pouze částečně. 4. V návaznosti na výše provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu, a proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku 1 303 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. z jednotlivých vyúčtovaných a neuhrazených částek dle jednotlivých vyúčtování ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT), -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. 6. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b AT, jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci, jednotlivé žalobkyní vymáhané nároky se přitom liší pouze údaji týkajícími se žalovaných, identifikací smlouvy a vymáhanými částkami. 7. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.