11 C 125/2022-37 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného pojistného, které byla žalovaná povinna platit žalobkyni ze zákonného pojištění z odpovědnosti organizace za škody vzniklou při pracovním úrazu nebo [anonymizováno] z povolání. Žalovaná nezaplatil pojistné za období od 2. čtvrtletí 2018 do 4. čtvrtletí 2019 v celkové výši 3 756 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou předžalobní upomínku žalobkyně. Žalobkyně požadovala i náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná, jejíž převažující činností je [anonymizováno] [PSČ] [anonymizováno] se železářským zbožím, barvami, skleněným zbožím a potřebami pro kutily, byla povinna hradit žalobkyni za své zaměstnance zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se sazbou pro výpočet 5,6 promile, když v období od 2. čtvrtletí 2018 do 4. čtvrtletí 2019 vždy zaměstnávala nejméně jednoho zaměstnance. Žalovaná neplatila pojistné za období od 2. čtvrtletí 2018 do 4. čtvrtletí 2019 řádně a včas, a proto byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužného obnosu. Upomínka byla žalované doručována na adresu sídla. Jelikož žalovaná ani poté dlužné pojistné neuhradila, byla vyzvána k zaplacení žalované částky dopisem žalobkyně ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhlášky ministerstva financí [číslo] SB., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jsou zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen "zákonné pojištění") pojištěni ostatní zaměstnavatelé u [anonymizována dvě slova], a. s . Podle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky zákonné pojištění vzniká dnem vzniku prvního pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele a trvá po dobu existence zaměstnavatele. Podle § 12 odst. 1 věta první vyhlášky Povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. Podle § 12 odst. 2 vyhlášky pojistné si vypočítává zaměstnavatel ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona. Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky pojistné za I. čtvrtletí každého kalendářního roku je splatné do 31. ledna, za II. čtvrtletí do 30. dubna, za III. čtvrtletí do 31. července a za IV. čtvrtletí do 31. října. A podle § 12 odst. 9 cit. vyhlášky platí, že nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. Žalované jako zaměstnankyni minimálně jednoho zaměstnance v období od 2. čtvrtletí 2018 do 4. čtvrtletí 2019 vznikla povinnost platit pojistné zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu anebo nemoci z povolání, jehož výše se stanoví ze souhrnu vyměřovacích základů vždy za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech v tomto období zaměstnaných zaměstnanců. S ohledem na předmět činnosti tedy Maloobchod se železářským zbožím, barvami, skleněným zbožím a potřebami pro kutily, činila v případě žalované dle přílohy [číslo] vyhlášky sazba pojistného 5,6 promile z vyměřovacího základu s tím, že minimální pojistné za kalendářní čtvrtletí je 100 Kč. Celkové pojistné za předmětné období činilo 4 514 Kč po jeho zvýšení v souladu s § 12 odst. 9 cit. vyhlášky činilo 6 260 Kč, jelikož žalovaná část pojistného uradila, zbývá k úhradě částka ve výši 3 756 Kč. Žalobkyně tak prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, a to včetně částky ve výši 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním a vymáháním pohledávky v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o vzájemný závazek mezi podnikateli. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 200 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 000 Kč a v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (2x písemné podání ve věci samé) po 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.