11 C 18/2022-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 2. 11. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 439 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o sdružených službách dodávky, na jejímž základě dodávala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na sjednaném odběrném místě elektrickou energii/plyn a žalovaný se zavázal hradit za dodané energie vyúčtovanou cenu. Doposud žalovaný neuhradil vyúčtovanou cenu elektřiny 10 439 Kč splatnou nejpozději dne 24. 4. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v této výši na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2019. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou odeslanou dne 2. 6. 2020. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou vyúčtované částky požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po odeslání předžalobní upomínky. 2. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť se jedná o věc s cizím prvkem – žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 4, resp. čl. 7 odst. 1 písm. a), nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky a závazek, o nějž se jedná, měl být splněn na území České republiky. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalovaný uzavřel dne 2. 10. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec], č. EAN: [číslo], a žalovaný se zavázal platit za odebranou elektřinu vyfakturovanou cenu spotřeby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovanému k nemovitosti na adrese odběrného místa svědčilo nájemní právo. Totožnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z občanského průkazu žalovaného (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 10. 2017, všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem, nájemní smlouvou ze dne 30. 9. 2017 uzavřenou žalovaným a kopií občanského průkazu žalovaného). Fakturou [číslo] vystavenou dne 11 1. 2018 vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému za období od 28. 12. 2017 do 4. 1. 2018 dodanou elektřinu v množství 0, [číslo] MWh nedoplatek ve výši 604 Kč splatný dne 27. 1. 2018. Fakturou [číslo] vystavenou dne 6. 4. 2018 vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému za období od 5. 1. 2018 do 3. 4. 2018 dodanou elektřinu v množství 2, [číslo] MWh nedoplatek ve výši 9 835 Kč splatný dne 24. 4. 2018 (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 11. 1. 2018 a fakturou [číslo] ze dne 6. 4. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 4. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky ze dne 7. 4. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2020. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2020 zaslanou žalovanému téhož dne (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2020 a podacím lístkem ze dne 2. 6. 2020). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Polská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze samotné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 10. 2017. 8. Podle § 50 odst. 2 věta prvá zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen„ energetický zákon“) smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a cenu související služby v elektroenergetice. 9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 12. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovanými ustanoveními, přičemž žalovaný své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil výše uvedené vyúčtované částky za dodanou elektřinu. Aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými důkazy dostatečně prokázána. Výše žalované částky nebyla v řízení rozporována. Soud proto žalobě vyhověl, jelikož žalobkyně prokázala právní titul i výši žalovaných částek. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení přiznal soud žalobkyni na základě § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti posledního vyúčtování. 13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 252 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 800 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 300 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť nárok vzniklý ze shora uvedené smlouvy byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení 14. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.