11 C 405/2022-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 19. 3. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa [adresa]. Původní věřitelka vyúčtovala žalovanému dodávky elektřiny za období od 7. 11. 2019 do 8. 2. 2020 v množství 0,772 MWh fakturou [číslo] částkou 4 137,27 Kč, na níž započetla zálohy uhrazené žalovaným ve výši 1 960 Kč. Nedoplatek ve výši 2 177,27 Kč se stal splatným dne 4. 3. 2020. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou jeho smluvních závazků původní věřitelka ukončila smluvní vztah s žalovaným. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 2 177,27 Kč ke dni 27. 5. 2022 na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2022. Téhož dne byla žalovanému zaslána i předžalobní výzva. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 19. 3. 2019 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se [právnická osoba], zavázala dodávat žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal platit za odebranou elektřinu vyfakturovanou cenu spotřeby. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny pro smluvní vztahy uzavřené od 1. 7. 2017 a ceník smluvních pokut a speciálních služeb skupiny [anonymizováno] (prokázáno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 19. 3. 2019, všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny pro smluvní vztahy uzavřené od 1. 7. 2017 a ceníku smluvních pokut a speciálních služeb původní věřitelky). K ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny vyúčtovala původní věřitelka žalovanému v období od 7. 11. 2019 do 8. 2. 2020 dodanou elektřinu v množství 772 kWh fakturou [číslo] ze dne 19. 2. 2020 částkou 4 137,27 Kč, na níž započetla žalovaným zaplacené zálohy ve výši 1 960 Kč. Doplatek ve výši 2 177,27 Kč byl splatný dne 4. 3. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]). K zaplacení dlužné částky původní věřitelka žalovaného upomínala (prokázáno upomínkou). 5. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ke dni 27. 5. 2022 svou pohledávku za žalovaným v celkové výši 2 177,27 Kč na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 6. 2022. Kupní cena za postoupené pohledávky byla právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena dne 27. 5. 2022 (prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, dodatku [číslo] [číslo] [číslo] dílčího předávacího protokolu o postoupení pohledávek [číslo] potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 1. 6. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2022). 6. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně ve věci této vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem podaným k poštovní přepravě dne 2. 6. 2022 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 6. 2022 a poštovním podacím lístkem). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Podle § 50 odst. 2 věta prvá zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinného do 31. 12. 2019 (dále jen„ energetický zákon“) smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 9. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 12. V dané věci soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva v souladu s výše citovanými ustanoveními, přičemž žalovaný své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když neuhradil výše uvedenou vyúčtovanou částku za dodanou elektřinu. Soud proto žalobě vyhověl, jelikož žalobkyně prokázala právní titul i výši žalované částky včetně své aktivní legitimace. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení přiznal soud žalobkyni na základě § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky. 13. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. V daném případě byla aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 14. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.