15 C 223/2021-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení byl nárok žalobce na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalovaného do zdravotnického zařízení dne 11. 8. 2018 služebním vozidlem Policie ČR, když služební vozidlo najelo celkem 15 km. Vyčíslení nákladů na použití předmětného služebního vozidla bylo provedeno na základě údajů z jeho technického průkazu ve smyslu ust. § 1 a ust. § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 463/2017 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, přičemž vyčíslená částka činí 138 Kč. Za provedené odborné lékařské vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve uhradila žalobkyně v souladu s ust. § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb. poskytovateli zdravotních služeb – společnosti [nemocnice] Pardubického kraje, a.s., na základě faktury [číslo] vystavené dne 14. 8. 2018, částku 301 Kč. Za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve žalovaného uhradila žalobkyně v souladu s ust. § 24 odst. 5 větou první zákona č. 65/2017 Sb. poskytovateli zdravotních služeb – společnosti [nemocnice] [územní celek], a.s., na základě faktury [číslo] vystavené dne 22. 8. 2018, částku 1 370 Kč. Vzhledem k tomu, že byla u žalovaného prokázána přítomnost jiných návykových látek (než alkoholu) v organismu, žalobkyně po žalovaném ve smyslu ust. § 24 odst. 2, odst. 3 a odst. 5 věty druhé zákona č. 65/2017 Sb. požaduje náhradu nákladů celkem ve výši 1 809 Kč, které byla nucena vynaložit za provedené odborné lékařské vyšetření žalovaného spojené s odběrem krve, za provedené laboratorní (toxikologické) vyšetření krve žalovaného a na dopravu žalovaného do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Prokáže-li se přítomnost alkoholu či jiné návykové látky, je dopravu do protialkoholní záchytné stanice v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 a § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povinna uhradit vyšetřovaná osoba, v daném případě žalovaný. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván před podáním žaloby dopisem, v němž byla stanovena lhůta patnácti dnů k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, je povinen vedle dlužné částky hradit i úroky z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost žalovaného k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozen.