15 C 293/2021-79 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 7 411,94 Kč s tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřela dne 18. 11. 2013 Smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované vedení bankovního účtu č. [bankovní účet] a kontokorentní úvěr [anonymizováno] s povolením úvěrového limitu do výše 5 000 Kč a žalovaná se zavázala udržovat na běžném účtu dostatek finančních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku, nepřekročit úvěrový limit a hradit za vedení účtu poplatky v souladu se smlouvou, všeobecnými obchodními podmínkami, úrokovým lístkem a sazebníkem poplatků, jenž jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalované poskytla běžný účet a úvěr, žalovaná však překročila sjednaný úvěrový limit a nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla celou přečerpanou výši limitu na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], což žalovanému písemně oznámila včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a předmětný úvěr zesplatnila ke dni 13. 2. 2020 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho ani po postoupení pohledávky na žalobkyni, ač byla k zaplacení jejího dluhu vyzvána předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně po žalované požadovala uhrazení jistiny úvěru ve výši 6 211,94 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 200 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 487,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 211,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 6 211,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalované částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaná žalována u soudů České republiky a české soudy jsou příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 18. 11. 2013 Smlouvu o Bankovních produktech a službách a Dispozice k této smlouvě, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalované běžný účet č. [bankovní účet] a poskytla jí k běžnému účtu úvěr [anonymizováno] s povoleným limitem 5 000 Kč a žalovaná se zavázala udržovat na běžném účtu dostatek finančních prostředků a nepřekročit úvěrový limit. Žalovaná svůj závazek porušila, když překročila povolený limit. Právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila celý poskytnutý úvěr ke dni 13. 2. 2020 za splatný a tuto skutečnost žalované písemně oznámila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a.s. Žalovaná na jejím dluhu nezaplatila ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzvána. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle Římské úmluvy o právu použitelném pro smluvní závazky [číslo] EHS, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 t se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Smluvní strany si však rozhodné právo pro svůj závazkový vztah nezvolily. Soud proto aplikoval právo České republiky podle čl. 4 odst. 2 této úmluvy, jelikož smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště. 7. Vzhledem k tomu, že ke sjednání úvěru došlo před 1. 1. 2014, je třeba podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák“). 8. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. 9. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 365 věty prvé obch. zák. je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. 11. Podle § 369 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 13. Podle § 524 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. z.) věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odst. 2 citovaného ustanovení). 14. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované čerpat peněžní prostředky do výše 5 000 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit úroky z úvěru a poplatky. Této své povinnosti žalovaná nedostála, povolený úvěrový limit překročila a po zesplatnění úvěru (které proběhlo v souladu se smluvními ujednáními) a postoupení pohledávky na žalobkyni zůstala žalobkyni dlužna žalovanou částku 6 211,94 Kč. Výše žalované částky ostatně nebyla v řízení nikterak rozporována. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku rozsudku a uložil žalované povinnost k úhradě částky 6 211,94 Kč spolu se smluvními poplatky ve výši 1 200 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 487,90 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 211,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 6 211,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 411,94 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 16. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1