15 C 399/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 19 524,91 Kč s tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřela Smlouvu o Flexikontu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožní žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše úvěrového limitu sjednaného v aktuálních Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky banky. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaný však překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla ke dni 23. 8. 2005 aktuální výši nepovoleného přečerpání v celkové výši 19 324,91 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], žalovanému toto oznámila a vyzvala jej k zaplacení. Žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 7. 11. 2005 dlužnou částku zesplatnila v celé výši. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho ani po postoupení pohledávky na žalobkyni, ač byl k zaplacení jeho dluhu vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně po žalovaném požadovala uhrazení jistiny úvěru ve výši 19 324,91 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 200 Kč, úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 30 % ročně z částky 19 324,91 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena. 3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o Flexikontu, dispozic majitele účtu, všeobecných obchodních podmínek ze dne 1. 11. 1999 a úrokového lístku [číslo] dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovaným dne 10. 9. 2001 smlouvu o Flexikontu a téhož dne dispozice k této smlouvě. Soud dále zjistil, že se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a kontokorentní úvěr Flexikredit, který mohl žalovaný čerpat. Žalovaný se zavázal dodržet minimální měsíční příjem ve výši 50 % povoleného limitu (prokázáno smlouvou o Flexikontu ze dne 10. 9. 2001, dispozicemi majitele účtu, úrokového lístku [číslo] všeobecnými obchodními podmínkami). Z oznámení o zesplatnění ze dne 7. 11. 2005 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 11. 2005 a vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 19 524,91 Kč do 17. 11. 2005 (prokázáno oznámením o zesplatnění). Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2019 a z podacího lístku ze dne 16. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy za žalovaným byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, potvrzením o úplatě, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 a podacím lístkem ze dne 16. 7. 2019). Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 17. 4. 2020 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě svého dluhu před podáním žaloby (prokázáno výzvou k plnění ze dne 17. 4. 2020 a podacím lístkem z téhož dne). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Pro právní posouzení této věci jsou rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen„ obch. zák.“, a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 7. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 497 obch. zák. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne 10. 9. 2001 smlouvu o Flexikontu, ve znění dispozic, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit. Žalovaná úvěrový rámec přečerpal a dlužnou částku neuhradil. Celý poskytnutý úvěr proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na úhradu jeho dluhu nezaplatil ničeho ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně ve výzvě k plnění vyzván. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky ve výši 19 524,91 Kč, úroku ve výši 30 % ročně z částky 19 324,91 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 19 524,91 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 524,91 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.