19 C 364/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel) a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 30. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen smlouva). Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději 30. 7. 2021. Na jistinu úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud posoudil skutkový stav na základě listin založených žalobkyní do spisu společně s žalobou a zjistil, že tvrzení rekapitulovaná shora jsou dostatečně těmito listinami prokázána. Po právní stránce soud posoudil vztah jako spotřebitelský úvěr, který se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. Soud posuzoval i úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že vzhledem k výši jistiny úvěru částce 1 000 Kč, bylo posouzení schopnosti žalovaného splácet tuto částku, dostatečné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.