21 C 201/2022-100 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 19. 8. 2019, postoupeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 18. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 629 Kč s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], dne 11. 7. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytnuté bankovní služby poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který byl spolu s všeobecnými obchodními podmínkami nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný nezajistil na účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě smluvených poplatků, čímž došlo na účtu ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 629 Kč, který žalovaný neuhradil. Původní věřitelka proto dne 26. 3. 2019 od smlouvy odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, což do řízení vnáší mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu EU, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o účtu místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o účtu též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 11. 7. 2018 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala mimo jiné zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek a za poskytované služby hradit původní věřitelce poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Nedílnou součástí smlouvy byl uvedený ceník poplatků, všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky k vedení účtů a vkladů a přehled úrokových sazeb. Z čl. 9 všeobecných obchodních podmínek soud ověřil, že původní věřitelka byla oprávněna zúčtovat poplatek i v případě, že tím na účtu žalovaného vznikl nepovolený záporný zůstatek. Od 31. 8. 2018 vykazoval účet žalovaného nepřetržitě nepovolený debetní zůstatek vzniklý zaúčtováním poplatků, který ke dni 8. 3. 2019 narostl na částku 2 629 Kč. Z důvodu vzniku nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného, který žalovaný nevyrovnal, původní věřitelka od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb dle čl. 14 všeobecných obchodních podmínek odstoupila dne 26. 3. 2019. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že zůstal na záporném zůstatku na účtu dlužen 2 629 Kč. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2019 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému původní věřitelkou oznámeno dopisem ze dne 17. 5. 2019. K zaplacení žalované částky byl žalovaný naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2019. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval a nezaplatil na dlužnou částku ničeho. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která s žalovaným uzavřela smlouvu o účtu, sídlo na území České republiky. 8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 7. 2018 smlouvu o účtu dle § 2662 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného zřídila a vedla osobní účet. Na účtu žalovaného vznikl nepovolený debetní zůstatek, pročež původní věřitelka dne 26. 3. 2019 od smlouvy odstoupila a žalovaný byl povinen jí zaplatit částku rovnající se zápornému zůstatku na účtu. Žalovaný neuhradil ničeho, načež původní věřitelka převedla vlastnická práva k pohledávce na žalobkyni, která má nárok na nezaplacený záporný zůstatek, který na účtu vznikl ve výši 2 629 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 1 489 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť vzniklý nárok byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. 11. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).