9 C 365/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se domáhala zaplacení ve výroku I tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem zejména na tyto skutečnosti: žalovaný dne 1. 3. 2016, a to při dvou jízdách v odlišných dopravních prostředcích hromadné dopravy provozovaných právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen: právní předchůdce žalobkyně; [právnická osoba]), se nemohl prokázat pověřeným pracovníkům [právnická osoba] platným jízdním dokladem. Prvotně porušil žalovaný daného dne přepravní podmínky ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil o částku 62 Kč na jízdném, podruhé ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [část obce] a [obec], nezaplacené jízdné činilo 11 Kč. V obou případech tak žalovaný naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala nejen částky odpovídající jízdnému (tj. 62 Kč, respektive 11 Kč), ale i přirážky k jízdnému a´ 1000 Kč za každé porušení, tj. celkem 2 000 Kč. I přes výzvy [právnická osoba] a žalobkyně žalovaný pohledávku nezaplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2016 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávku na žalobkyni. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Soud z obou Hlášení o přepravní kontrole zjistil, že žalovaný se opakovaně přepravoval bez platného jízdního dokladu dne 1. 3. 2016 prostředky veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to ve vlaku [číslo] železniční dopravy mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec], a téhož dne vlaku [číslo] mezi stanicemi [část obce] a [obec]. Na výzvu pověřených pracovníků [právnická osoba] se žalovaný neprokázal platnými jízdenkami, jízdné 62 Kč, resp. 11 Kč nezaplatil, neuhradil ani přirážky k jízdnému. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2016 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni, žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaný neprokázal při výše uvedených cestách platnými jízdenkami na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážky k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s ustanovením z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z., s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 073 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úroky z prodlení i náhradou nákladů řízení ve lhůtě zákonné, tj. 3 dny od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.)