9 C 70/2022-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 45 000 Kč s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplacené části nájemného na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem, jakožto pronajímatelem, a žalovaným, jakožto nájemcem, dne 17. 9. 2019, jejímž předmětem byl pronájem prostor o velikosti 3 + 1, nacházející se ve 2.NP domu [adresa] (rodinný dům), nacházející se na adrese [ulice a číslo], postaveném na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v k. ú. [příjmení] [jméno], [územní celek] – [příjmení] [jméno], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále též„ předmět nájmu“). Žalobce na základě nájemní smlouvy pronajal žalovanému předmět nájmu na výše uvedené adrese a žalovaný tak byl povinen platit za jeho užívání měsíční nájemné ve výši 14 000 Kč, účastníci si dále sjednali, že nájemce složí společně s úhradou prvního nájemného pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, a to v celkové výši 28 000 Kč. Dne 28. 7. 2021 došlo ke skončení nájmu a předání předmětu nájmu. Žalovaný se za trvání nájemního vztahu dostal do prodlení s úhradou nájemného za jednotlivé měsíce za období od 17. 9. 2019 do 28. 7. 2021 v souhrnné výši 95 000 Kč. Účastníci proto dne 2. 8. 2021 uzavřeli dohodu o uznání dluhu a jeho splacení, na jejímž základě došlo k započtení žalovaným uhrazené jistiny ve výši 28 000 Kč. Na pohledávku za žalovaným žalobce dále započetl částku 12 000 Kč, jenž představovala vzájemné započtení nároku za nespotřebované energie a investice do oprav, dlužná částka tak nadále činila 55 000 Kč. Žalovaný částku 55 000 Kč uznal co do důvodu i výše a zavázal se ji uhradit nejpozději dne 31. 8. 2021. Žalovaný do dnešního dne uhradil pouze částku 10 000 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 11. 2021. Žalovaný zůstal ve věci nečinný, vzniklý dluh k rukám žalobce nevyrovnal. Kromě jistiny žalobce požaduje zaplatit i zákonné úroky z prodlení, a to 1. 9. 2021 do zaplacení. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byla výzva doručena, žalovanému na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z výpisu„ Informace o pozemku“ soud zjistil, že žalobce je vlastníkem budovy [adresa] (rodinný dům), nacházející se na adrese [ulice a číslo], postaveném na pozemku parc. č. st. 966, v k. ú. [příjmení] [jméno], [územní celek] – [příjmení] [jméno], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Z nájemní smlouvy ze dne 17. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce jakožto vlastník vlastníkem budovy [adresa] (rodinný dům), nacházející se na adrese [ulice a číslo], postaveném na pozemku parc. č. st. 966, v k. ú. [příjmení] [jméno], [územní celek] – [příjmení] [jméno], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], přenechal žalovanému za úplatu předmět nájmu za účelem bydlení a žalovaný byt převzal, přičemž se zavázal platit měsíční nájemné v částce 14 000 Kč a společně s prvním nájemným se zavázal uhradit kauci ve výši 28 000 Kč. Nájemné bylo splatné vždy do 25. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který se platí. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 17. 9. 2019 do 30. 9. 2020. Z dohody o uznání dluhu soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli dohodu o uznání dluhu dne 2. 8. 2021, a že žalovaný uznal bez výhrad co do důvodu a výše dluh za neuhrazené nájemné za období od 17. 9. 2019, a že dluh činil ke dni 31. 7. 2021, po započtení kauce a nepotřebovaných energií a investic do předmětu nájmu, částku v celkové výši 55 000 Kč. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný nadále dluží na nájemném částku 45 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 8. 11. 2021, odeslanou dle podacího lístku téhož dne, avšak ani poté žalovaný ničeho neuhradil. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše písemně uznal podle § 2053 OZ. V rozsahu uznání dluh žalovaného v době uznání trval a žalovaný se zavázal jej uhradit, svému závazku však nedostál. S ohledem na výše uvedené soud shledal žalobu zcela důvodnou, když žalobkyně prokázala právní titul žalované částky, výši příslušenství (úrok z prodlení) i počátek prodlení. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a žalovanou částku nijak nerozporoval. Soud proto uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 45 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 661,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 000 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 450 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 150 Kč ve výši 1 711,50 Kč.