11 C 214/2023-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Manželka podala dne [datum] k soudu návrh na rozvod manželství. V návrhu uvedla, že manželství s [celé jméno manžela] uzavřeli dne [datum] v [anonymizováno] v [země]. Z jejich manželství se narodilo jedno nezletilé dítě, a to dne [datum] dcera [anonymizováno] [celé jméno manžela]. Manželství bylo z počátku spokojené, avšak postupem času se začala mezi manžely projevovat nesourodost jejich povah, která postupně vedla k citovému odcizení. Manželé spolu již více než 6 měsíců nevedou společnou domácnost, nezletilé dítě bude ve výlučné péči matky. Manželka je státní příslušnicí České republiky, manžel je státním příslušníkem [země]. Manžel se k návrhu připojil, dále uvedl, že se nyní zdržuje na adrese [adresa manžela]. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), neboť se jedná o věc s cizím prvkem – manžel je státním příslušníkem [země]. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ MPS“) nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle § 50 odst. 1 MPS se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle § 49 odst. 1 MPS se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. S ohledem na tato zákonná ustanovení je tak dána pravomoc českých soudů a rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutková zjištění, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno] v [země]. Manželé učinili nesporným, že příčinou rozvratu manželství je vzájemná nesourodost povah, názorová roztříštěnost, neshody v manželství, které jsou příčinou postupného citového odcizení. Z jejich manželství se narodila dne [datum] dcera [anonymizováno] [celé jméno manžela], o jejíž péči a výživě bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla schválena dohoda rodičů. Možnost obnovení manželského soužití manželé shodně vyloučili. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud manželství nerozvede, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Podle § 655 o. z. je manželství trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Podle § 758 manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Na základě výše uvedeného je patrné, že účastníci splnili podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že manželství již neplní svoji funkci a je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení vzhledem k tomu, že manželé spolu již ani netvoří manželské společenství. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemná nesourodost povah, názorovou roztříštěnost a neshody v manželství. Současně nebyly v řízení zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu převážně nepodílel nebo nezletilých dětí. Soud proto manželství účastníků rozvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal.