21 C 85/2023-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 399 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný neuhradil příspěvky placené vlastníkem, popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] neměl v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od [datum] do [datum]. 2. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podanou žalobu zcela zpět s tím, že obdržela od žalovaného kopie kupních smluv ze dne [datum] a ze dne [datum]. Před podáním žaloby nebyly žalobkyni známy žádné okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvky vůči žalovanému. Údaje o vlastnictví a provozování vozidel byly zjištěny z registru silničních vozidel a veškerá korespondence byla žalovanému doručována na adresu sdělenou žalobkyni Ministerstvem dopravy ČR. Žalobkyně se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. 3. Pro zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně soud řízení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil. Souhlas žalovaného se zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 3 o. s. ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. vyžadován. 4. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, žalobkyně však před podáním žaloby nemohla vědět, že žalovaný v rozhodném období již nebyl vlastníkem předmětných vozidel. Skutečnost, že žalovaný není vlastníkem předmětných vozidel, se žalobkyně dozvěděla od žalovaného až po podání žaloby. Výzvy k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP včetně upomínek žalobkyně zasílala na adresu žalovaného evidovanou v registru silničních vozidel, tj. žalobkyně žalovanému uvedené písemnosti řádně doručila, žalovaný však ničeho nečinil. Žalobkyni by tak náleželo vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož se žalobkyně práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, vyslovil soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. V souladu s § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. se žalobkyni zaplacený soudní poplatek nevrací, neboť nepřevyšuje částku 1 000 Kč.