7 C 245/2023-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství, když manželství účastníků dlouhodobě nefunguje, je hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji společenskou funkci. Manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] před Městským úřadem Říčany. Uvedla, že od července 2020 vznikaly mezi účastníky časté konflikty, jelikož manžel těžce nesl, že manželka zakoupila rodinný dům. Navíc měl manžel problémy v zaměstnání, přičemž vztek a flustraci si ventiloval ve vyvolaných hádkách. Manželé spolu nežijí déle než rok. Manžel se t. č. psychiatricky léčí, přičemž kromě užívání alkoholu má sklon i k depresím. Manžel se k podanému návrhu nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že je t. č. v pracovní neschopnosti a léčí se na psychiatrické klinice, požádal soud o odročení jednání na pozdější datum. Jelikož soud omluvu manžela z účasti na jednání a žádost o jeho odročení neshledal ani včasnou (ač bylo manželovi předvolání doručeno dne [datum], omluva byla soudu doručena až dne [datum]) ani důvodnou (manžel doručil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] s uvedením další kontroly [datum] a dvě zprávy o ambulantním vyšetření ze dne [datum] a [datum], přičemž jednání soudu se konalo déle než dva měsíce po posledním vyšetření žalovaného), jednání ve věci se konalo v nepřítomnosti manžela. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav: Z oddacího listu plyne, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem Říčany. Z neschopenky žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že byl manžel práce neschopen od [datum]. Další kontrolu měl naplánovánu na den [datum]. Vyšetření ze dne [datum] a ze dne [datum] dokládají, že byl manžel ambulantně psychiatricky léčen. V anamnéze uvedl, že byl ve vztahu nervózní a vzteklý, na manželku byl slovně zlý i vzteklý. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 10. 2013, č. j. 5 C 97/2012-83 prokazuje, že předchozí manželství manžela bylo rozvedeno dne [datum], přičemž soud shledal důvody rozvratu manželství v nadměrném pití alkoholu ze strany manžela, v navázání mimomanželského poměru s jinou ženou žalovaným a ve fyzickém násilí, jehož se manžel vůči manželce dopouštěl. [celé jméno manžela] jako účastnice řízení uvedla, že se na rozvratu manželství podílel zejména manžel, který v nadměrné míře užíval alkoholické nápoje. Dále uvedla, že doma byly ze strany manžela časté hádky, křik, práskání dveřmi a nakonec i fyzické útoky. Dcera z něj byla nervózní a nakonec se ho i bála, přičemž manžel používal vůči dceři, když jela za svým otcem na [anonymizováno] nevhodné výrazy. Manžel byl nervózní i z práce a následně veškerý vztek ventiloval vůči manželce a její dceři. Navíc řídil pod vlivem alkoholu. Obnovení manželského soužití zcela vyloučila. Společnou domácnost nevede s manželem přibližně od dubna 2023, odstěhovala se v květnu 2023 do podnájmu i s dcerou. Soud ve shodě s ust. § 389 z. ř. s. upustil od výslechu manžela, když upřednostnil legitimní potřebu manželky na rozvodu manželství (s ohledem na shledané důvody rozvratu manželství) před právem manžela býti v řízení před soudem slyšen, když manžel se k jednání bez vážného důvodu (viz výše) nedostavil. Při právním hodnocení věci vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: <i>Dle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>Dle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> <i>Dle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno z důvodů ležících na straně manžela – nadměrné užívání alkoholických nápojů, vyvolávání hádek, vylévání si vzteku a flustrace na manželce a její dceři a zcela nevhodné chování k dceři manželky z předchozího vztahu. Za tohoto stavu nelze očekávat obnovení manželského soužití, když manželka tuto možnost zcela vyloučila a manžel se k podanému návrhu nevyjádřil. Příp. jeho nesouhlas, který vyplýval ze zpráv o vyšetření, by však na rozhodnutí soudu neměl vliv, jelikož manželka neměla z výše uvedených důvodů zájem v manželství nadále setrvávat. Příčinu rozvratu manželství tak soud shledal zejména na straně manžela, v něhož manželka ztratila důvěru jako k životnímu partnerovi. Za této situace je manželství účastníků pouze formálním svazkem. Soud neshledal zájem nezletilého dítěte (účastníci společného potomka nemají) ani zájem některého účastníků na zachování manželství, který by bránil jeho rozvodu. Jelikož jsou splněny podmínky stanovené shora citovanými ustanoveními občanského zákoníku, soud manželství rozvedl. Soud neshledal důležité okolnosti, pro něž by nárok na náhradu nákladů řízení měl být přiznán některému z účastníků, a z tohoto důvodu ve výroku II tohoto rozsudku rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.