11 C 102/2024-37 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako nepovoleného debetního zůstatku ze smlouvy o běžném účtu č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovaným. Na podkladě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání na běžný účet žalovaného. Úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím transakcí na běžném účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný překročil debetní zůstatek, když v poslední den období čerpání debet nevyrovnal. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne 11. 6. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Nepovolený debetní zůstatek byl nadále úročen úrokem z prodlení. Žalovaný byl o tomto postupu písemně informován. Žalobkyně získala tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 s účinností ke dni 27. 9. 2022, přičemž žalovanému byla změna na straně věřitele písemně oznámena. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny 20 000 Kč a z kapitalizovaného smluvního úroku ke dni 11. 6. 2021 ve výši 2 697,42 Kč a dále od zesplatnění ve výši 21,9% ročně z dlužné jistiny do zaplacení. Vedle toho žalobkyně nárokuje z částky jistiny i úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od 12. 6. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Poslední jeho zjištěné bydliště bylo na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V daném případě byl závazek žalovaného částečně plněn a měl být splněn na území České republiky, a proto může být žalovaný žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich učinil tento závěr o skutkovém stavu:5. Žalovaný uzavřel dne 28. 11. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. , hodnota, s tím, že touto smlouvou byl žalovanému povolen debet na běžném účtu do výše 20 000 Kč, který byl žalovanému zřízen na základě smlouvy o běžném účtu č. 8650/CZA13174/960414/PD/04. Bližší podmínky byly upraveny , právnická osoba, podmínkami. Žalovaný finanční prostředky čerpal prostřednictvím transakcí na běžném účtu. Žalovaný překročil debetní zůstatek, když v poslední den období čerpání debet nevyrovnal. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dne 11. 6. 2021 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022 s účinností ke dni 27. 9. 2022, přičemž žalovanému byla změna na straně věřitele písemně oznámena dopisem ze dne 3. 10. 2022. Žalovaný byl k zaplacení vzniklého dluhu naposledy vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 14. 11. 2023 odeslaným následujícího dne. Žalovaný však ani na tuto výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z článku XV. odst. 1 smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , hodnota, .8. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, přičemž podle § 2662 tohoto zákona smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 1985 o. z. ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Žalobkyně soudu prokázala, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 ZoSÚ, přitom využila všech jí dostupných zdrojů, nespolehla se pouze na informace od žalovaného, pečlivě si obstarala přehled majetkových poměrů žalovaného a náležitě tyto poměry vyhodnotila. Soud se otázkou zkoumání úvěruschopnosti zabýval z úřední povinnosti, jelikož druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce, rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.10. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému finanční prostředky skutečně poskytla převodem na jeho běžný bankovní účet a poté mu umožnila přečerpat finanční prostředky na jeho bankovním účtu č. , č. účtu, až do výše záporného zůstatku 20 000 Kč. Žalovaný se však v rozporu se smluvními ujednáními postupně dostával do prodlení se splácením svých závazků vůči právní předchůdkyni žalobkyně, a proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 2001 o. z. a smluvními ujednáními závazek ze smlouvy o povoleném debetu zesplatnila, což žalovanému oznámila.11. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly postoupeny dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si své pohledávky.12. Žalobkyně si proto právem nárokuje ze smlouvy o běžném účtu a ze smlouvy o povoleném debetu nesplacenou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Soud v souladu se shora uvedeným žalobkyni