16 C 31/2023-43 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhá zaplacení částky 29 661,16 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., IČO: , IČO, ) uzavřeli dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Věřitelka před poskytnutím zápůjčky zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet, a to na základě informací poskytnutých od žalovaného, dále nahlédnutím do veřejných rejstříku, vše bylo zaznamenáno do protokolu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit věřitelce jistinu ve výši 30 000 Kč a sjednaný úrok ve výši 25,7 % ročně. Žalovaný se zavázal uvedené splácet v 15 měsíčních splátkách dle smlouvy ve výši 2 360 Kč, jenž měly být hrazeny formou inkasa. Žalovaný však dohodnuté splátky nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně pohledávku žalovaného ke dni , datum, zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původní věřitelkou Raiffeinsenbank a.s., a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Ke dni postoupení činila pohledávka 32 374,69 Kč bez kompletního příslušenství. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu pobytu cizince – 46a odst. 1 a § 46b o.s.ř.).a. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Žalovaný je státním příslušníkem , adresa, republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo rozhodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží mimo území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytovaných služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). V posuzovaném případě šlo o poskytnutí služby (tj. o činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby za úplatu, srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-533/07 Falco Privatstiftung a , jméno FO, , proti , jméno FO, -Lindhorst). , adresa, poskytnutí služby (poskytnutí půjčky) bylo podle smlouvy v České republice. Je tedy dána mezinárodní příslušnost českých soudů, neboť v České republice se nachází sjednané místo plnění.5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších návrhů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.6. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:7. Společnost , právnická osoba, . (dříve Equa Bank, a.s., IČO: , IČO, ) jako věřitelka a žalovaný jako zákazník podepsali dne , datum, smlouvu o půjčce (prokázáno smlouvou o půjčce).8. Před uzavřením smlouvy společnost , právnická osoba, . zhodnotila informace, které získala od žalovaného a nahlédla do veřejných registrů. Původní věřitelka vyšla z informací, které žalovaný deklaroval zadáním do formuláře a prohlásil, že jsou pravdivé a úplné (prokázáno protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč, s výdaji na bydlení ve výši 500 Kč, výdaji na živobytí ve výši 5 000 Kč (prokázáno formulářem).9. Na základě smlouvy o půjčce poskytla , právnická osoba, . žalovanému částku ve výši 30 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje věřitelce vrátit jistinu ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 25,70%, a to v 15 měsíčních splátkách po 2 360 Kč. (prokázáno smlouvou). Společnost , právnická osoba, . (dříve Equa Bank, a.s., IČO: , IČO, , která k , datum, zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, .) oznámila dopisem, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno.10. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení právních předpisů:11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon č. 257/2016“ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle zákona č. 257/2016, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru(…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnota majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:17. Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva o úvěru mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, – druhého senátu ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18).18. Soud dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti nebylo řádné. Věřitelka nijak neověřovala pravdivost informací od žalovaného o jeho příjmu, výslovně uvedla, že vyšla z příjmů deklarovaných žalovaným. Věřitelka se dále nezabývala dostatečně ani výdajovou stránkou, když neověřovala výši ani podstatných a pravidelných výdajů, např. na bydlení. Tvrzený výdaj pouhých 500 Kč měsíčně na bydlení není nijak dále vysvětlen ani ověřen, žalovaný přitom uvedl, že bydlí v nájmu, tomu však částka pouze 500 Kč měsíčně neodpovídá.19. Věřitelka se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru řádně nezabývala, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou (§ 86 a 87 zákona č. 257/2016).20. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen hradit pouze poskytnutou jistinu (§87 zákona č. 257/2016)21. Podle § 1881 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou j