19 C 91/2024-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, ’s , Anonymizováno, s. r. o., IČO: , IČO, . Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy, obrátila se žalobkyni se svým nárokem na soud.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z provedeného dokazování, a to z výpisu z obchodního rejstříku, ze shora specifikované smlouvy, ze smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postupovaných pohledávek soud vzal za prokázánu aktivní a pasivní legitimaci žalobkyně a žalovaného. Ze shora specifikované smlouvy, z všeobecných obchodních podmínek a ze sazebníku soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, smlouvu č. , hodnota, úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu vyčerpal celkem částku 15 000 Kč, jak je patrno z výpisu bankovního účtu prokazující poskytnutí jistiny úvěru. Dle ustanovení smlouvy byl žalovaný povinen hradit úvěr včetně smluvního příslušenství. Smluvně byl stanoven poplatek za poskytnutí úvěru 6 589 Kč, žalovaný měl tak věřiteli vrátit 21 589 Kč, a to do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy, ocitl se , datum, v prodlení s úhradou 21 589 Kč. Zároveň podle smlouvy žalovanému vznikla povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1% denně z dlužné částky (článek VIII. odst. 8 písm. a, c, d).5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), to v souladu s § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.6. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru vycházela z žalovaným uvedených příjmů s porovnáním výše úvěru, což vyhodnotila tak, že žalovaný je schopný úvěr splácet. Konkrétně uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem 59 494 Kč a výdaje 11 500 Kč, zbývalo mu 47 994 Kč, což bylo dostatek financí na splácení úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný nemá žádný záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty, z kterých původní věřitelka měla tvrzení žalovaného ověřit.7. Povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru je porovnání a analyzování příjmové a výdajové stránky žalovaného, resp. posouzení, zda majetková situace žalovaného je dostatečná k poskytnutí úvěru v dané výši. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem nezjišťovala příjmy ani výdaje žalovaného, natož aby je porovnávala. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.8. Soudu je známo z úřední činnosti, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně měl řadu úvěrových produktů, v nichž byl již v prodlení, a tedy pokud by věřitelka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, měla by toto zjistit minimálně z výpisu z účtů za delší časové období, z kterých by vyplynulo, že žalovaný obdržel plnění od těchto nebankovních subjektů na účtu, a že po nějakou dobu odcházely částky na úhradu těchto úvěrů.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 odst. 1 věty prvé z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Z ustálené judikatury soudů České republiky (např. sp. zn. III ÚS 4129/18) i Soudního dvora , právnická osoba, (např. sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce) bez ohledu na jazykové znění § 87 z. s. ú. vyplývá, že neplatnost smlouvy pro nesplnění povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) je absolutní, tedy soud ji zkoumá z úřední povinnosti.20. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, neporovnávala jeho příjmy a výdaje, aby zjistila výši volných prostředků, nemohla tak náležité zjistit majetkovou situaci žalovaného. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.22. Jelikož však bylo prokázáno,