7 C 295/2023-23 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne [datum] se manžel domáhal rozvodu manželství, když manželství účastníků dlouhodobě nefunguje, je hluboce a trvale rozvráceno a neplní svoji společenskou funkci. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před obecním úřadem Sychrov. Při jednání dne [datum] se k podanému návrhu manžela manželka připojila. Z oddacího listu plyne, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před obecním úřadem Sychrov. Z rozsudku nadepsaného soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že se rodiče nezletilých dětí dohodli na úpravě poměrů k nezletilému [jméno] a nezletilému [jméno]. Z vyjádření města Mnichovo Hradiště (orgánu sociálně-právní ochrany dítěte) jako opatrovníka nezletilého dítěte účastníků plyne, že mu nejsou známy zvláštní důvody, pro které by byl rozvod účastníků v rozporu se zájmem nezletilé. [celé jméno manžela] jako účastník řízení uvedl, že se na rozvratu manželství, k němuž došlo v důsledku vzájemného citového odcizení účastníků, podle něj podíleli oba manželé. Společnou domácnost účastníci nevedou od srpna 2023. Obnovení manželského soužití zcela vyloučil. V účastnickém výslechu [celé jméno manželky] potvrdila výpověď manžela s tím, dle taktéž dle jejího názoru se na rozvratu manželství podíleli oba účastníci. Taktéž zcela vyloučila obnovení manželského soužití. Při právním hodnocení věci vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: <i>Dle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.</i> <i>Dle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> <i>Dle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.</i> S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno z důvodu jejich dlouhodobého vzájemného citového odcizení, a že nelze očekávat obnovení manželského soužití, když oba manželé tuto možnost zcela vyloučili. Příčinu rozvratu manželství tak soud shledal na straně obou manželů. Za této situace je manželství účastníků pouze formálním svazkem. Soud neshledal zájem nezletilého dítěte ani zájem některého účastníků na zachování manželství, který by bránil jeho rozvodu, přičemž rozsudkem o úpravě péče a výživy nezletilých synů manželů pro dobu po rozvodu bylo o těchto poměrech již pravomocně rozhodnuto. Jelikož jsou splněny podmínky stanovené shora citovanými ustanoveními občanského zákoníku, soud manželství rozvedl. Soud neshledal důležité okolnosti, pro něž by nárok na náhradu nákladů řízení měl být přiznán některému z účastníků, a z tohoto důvodu ve výroku II tohoto rozsudku rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.