7 C 95/2024-38 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne , datum, se manželka domáhala rozvodu svého manželství. Uvedla, že manželství účastníků je založeno pouze na právním stavu, po faktické stránce netvoří manželský svazek, přičemž manželce není ani známo místo pobytu manžela.Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v , Anonymizováno, s tím, že manželka je české státní příslušnosti a manžel je , Anonymizováno, . Z manželství účastníků nepochází nezletilé děti. Během trvání manželství, zejména s ohledem na vzdálenost mezi místy pobytu obou manželů a neumožnění vstupu manžela do České republiky ze strany českých úřadů a tím neumožnění započetí společného soužití manželů, začalo docházet k vzájemnému citovému odcizení účastníků, což následně vedlo k rozpadu manželství. Manželství účastníků tak již delší dobu neplní svoji základní společenskou ani zákonnou funkci, manželé spolu nikdy nežili, a nikdy tak ani netvořili manželské či rodinné společenství. Každý z manželů si žije svůj vlastní život, manželé o sobě mají pouze sporadické informace a svazek manželů je tak pouze formální – soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.S ohledem na skutečnost, že pobyt manžela nebyl znám, ač se jej soud snažil vypátrat, byla manželovi ustanovena , Jméno zainteresované osoby 1/0, , advokátka, opatrovníkem v tomto řízení.Opatrovnice manžela po provedeném dokazování navrhla, aby soud manželství rozvedl, když byl v řízení prokázán kvalifikovaný rozvrat – z výslechu manželky vyplynulo, že poté, co se manželům nepodařilo zlegalizovat pobyt manžela v České republice, došlo k odcizení manželů.Před vlastním projednáním návrhu soud musel ověřit svou pravomoc, a to s ohledem na přítomnost mezinárodního prvku, kdy jeden z účastníků řízení (manžel) je státním příslušníkem Alžírské demokratické a lidové republiky. Tato země nemá s Českou republikou uzavřenou žádnou dvoustrannou smlouvu upravující pravomoc či určení rozhodného práva ve věcech manželských. Podle § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. S ohledem na tuto skutečnost jsou pro určení pravomoci a příslušnosti rozhodující vnitrostátní předpisy, podle nichž je hraničním určovatelem mj. v případě návrhu jednoho z manželů na rozvod manželství obvyklé bydliště navrhovatele, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení (ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003). Místní příslušnost zdejšího soudu je dána dle § 373 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.). Soud proto přistoupil k projednání návrhu účastníků a posuzoval jej podle českých zákonů (manželé nikdy neměli na území České republiky společné bydliště, manžel nemá na území České republiky obecný soud, a manželka, která návrh podala, je státním občanem České republiky a měla zde své obvyklé bydliště nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu a jejím obecným soudem je zdejší soud).Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav:Z oddacího listu plyne, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, v Tunisu, a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu Úřad městské části města , adresa, – střed., Anonymizováno, , Anonymizováno, jako účastnice řízení uvedla, že důvodem rozvratu manželství bylo, že manželovi nebyl umožněn vstup na území České republiky, tj. manželé spolu nemohli žít a založit rodinu. Manželé spolu nikdy nezačali vést společnou domácnost. Manželství bylo uzavřeno z citové náklonnosti, kdy oba manželé spolu chtěli začít žít. Před uzavřením manželství navštívila manželka manžela asi pětkrát, po sňatku již pouze jedenkrát (kvůli vyzvednutí oddacího listu). Poté se již manželé neviděli a od roku 2019 již spolu nejsou v žádném kontaktu.Ve shodě s ust. § 389 odst. 1 z. ř. s. soud upustil od výslechu manžela, když se jeho pobyt nepodařilo zjistit.Při právním hodnocení věci vycházel soud z následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:Dle ustanovení § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 citovaného ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.Dle ustanovení § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.Dle ustanovení § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.S ohledem na provedené dokazování a shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno z důvodu vzájemného odcizení účastníků, kteří spolu nejsou v žádném kontaktu již déle než čtyři roky. Za tohoto stavu nelze očekávat obnovení manželského soužití, když manželka tuto možnost zcela vyloučila a manžel zůstal v průběhu řízení nekontaktní. Příčinu rozvratu manželství tak soud shledal na straně obou manželů. Za této situace je manželství účastníků pouze formálním svazkem. Jelikož jsou splněny podmínky stanovené shora citovanými ustanoveními občanského zákoníku, soud manželství rozvedl.Soud neshledal důležité okolnosti, pro něž by nárok na náhradu nákladů řízení měl být přiznán některému z účastníků, a z tohoto důvodu ve výroku II tohoto rozsudku rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.