11 C 192/2025-39 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala rozvodu manželství s manželem s odůvodněním, že ve zpočátku spokojeném manželství uzavřeném hluboké citové náklonnosti se vztahy účastníků začaly zhoršovat a objevovat se hádky. Postupem času se manželé citově odcizili a přestali si rozumět úplně, v důsledku toho spolu manželé již 5 let nežijí, manžel se odstěhoval na neznámou adresu. Z manželství se účastníkům narodily dvě děti, které jsou již zletilé.S ohledem na skutečnost, že pobyt manžela nebyl znám, kdy se nepodařilo zjistit, že by manžel měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky, přičemž adresu, na které měl hlášen trvalý pobyt, nelze považovat za jeho bydliště, neboť její platnost byla ukončena, ani nebyly zjištěny žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl bydliště v jiném členském státě, ani mimo území Evropské unie, byl manželovi dle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu jmenován v tomto řízení opatrovník, který rozhodnutí ponechal na uvážení soudu.Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli sňatek dne , datum, před Žytomyrským městským matričním úřadem, Ukrajina (oddacího list s jeho překladem opatřeným tlumočnickou doložkou, výpis z ISZR). Z manželství se narodila dne , datum, dcera Nataliia Oleksandrivna a dne , datum, syn Artem, kteří jsou již zletilí (rodné listy dětí). Manželé spolu netvoří manželské společenství minimálně 5 let, kdy žijí odděleně, manželka obnovu manželského soužití vyloučila.Soud dospěl k následujícím právním závěrům:Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), neboť se jedná o věc s cizím prvkem – manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny. V daném případě se nepodařilo zjistit, že by manžel měl ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky a ani žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by měl bydliště v jiném členském státě, ani skutečnosti, které by mu umožnily dospět k závěru, že má bydliště mimo území Evropské unie. Manžel své poslední známé bydliště opustil dříve, než manželka podala návrh na rozvod manželství, a aniž by ji informoval o adrese svého nového bydliště, s manželkou a ani dětmi se manžel nestýká a ani je nekontaktuje. Soud proto podpůrně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , spisová značka, , kdy pravomoc má v takovém případě soud členského státu, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště účastníka.Soud proto postupoval při zjišťování rozhodného práva a posouzení své mezinárodní příslušnosti podle smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikovanou po číslem 123/2002 Sb.m.s. Podle čl. 30 odst. 1 této smlouvy se rozvod manželství řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Podle odst. 3 tohoto článku při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Jelikož mají oba manželé bydliště na území České republiky v obvodu zdejšího soudu (u manžela se jedná o poslední známé bydliště), je tento soud mezinárodně příslušným k rozhodování rozvodu manželství účastníků. S ohledem na jejich občanství však musí použít hmotné právo Ukrajiny, konkrétně zákon o rodině č. , hodnota, - III ze dne , datum, (dále jen ZOR).Podle čl. 104 odst. 2 ZOR manželství zaniká rozvodem. Podle čl. 110 odst. 1 návrh na rozvod může podat jeden z manželů. Podle č.l. 112 odst. 1 ZOR soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Podle odst. 2 cit. článku soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí a tyto okolnosti mají podstatný význam.Na základě výše uvedeného je patrné, že účastníci splnili podmínky ustanovení § 104 a násl. ZOR, neboť bylo prokázáno, že manželství již neplní svoji funkci, náprava již není možná - účastníci žijí odděleně minimálně 5 let, manželka již nemá zájem na obnovení jejich manželského soužití, obě dvě děti jsou již zletilé. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemné neshody manželů. Současně nebyly v řízení zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmy některého z manželů nebo dětí. Soud proto manželství účastníků rozvedl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 z. ř. s., podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal.