21 C 242/2025-64 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 640 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný dne 6. 2. 2023 uznal svůj závazek vůči ní v částce 11 640 Kč za dlužné nájemné a zavázal se jí tuto částku zaplatit do 30. 4. 2023; doposud tak ovšem neučinil a nereagoval ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně k jejímu zaplacení. Dále požadovala rovněž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky ode dne následujícího po lhůtě splatnosti podle uznání závazku.2. Žalovaný ve svém podání z 18. 6. 2025 uvedl, že ho žalobkyně nemůže žalovat na základě nájemního vztahu, když zde neexistuje platná nájemní smlouva.3. Ve věci se konalo ústní jednání dne 11. 9. 2025. Zástupce žalobkyně neúčast svou i žalobkyně na tomto jednání omluvil a uvedl, že oba souhlasí s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se pak z jednání omluvil telefonicky a elektronickým podáním doručeným soudu v den konání jednání, a to „z důvodu neodkladných pracovních povinností spojených s nástupem do nového zaměstnání od 10. 9. 2025“ s tím, že jde o „záležitost existenční povahy, kterou nebylo možné odložit“, když mu v Liberci dali neočekávaně výpověď a on byl nucen si z důvodu krajní nouze sehnat zaměstnání nové, a navíc má v den jednání zdravotní komplikace spočívající v průjmu ze stresu a z nevhodné stravy. Proto požádal o stanovení náhradního termínu jednání. Žalovaným tvrzené skutečnosti však soud nepovažoval za důležité důvody, které by odročení jednání ospravedlnily, když navíc tvrzené důvody nebyly ani ničím doloženy (přičemž co se týká důvodu nástupu do nového zaměstnání nejedná se ani o omluvu včasnou). Navíc oba tvrzené důvody se vzájemně vylučují – žalovaný se nemůže pro údajné zdravotní komplikace účastnit jednání soudu, ale nebrání mu to vykonávat neodkladné pracovní povinnosti. Proto věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), projednal v nepřítomnosti obou účastníků a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.4. Soud zjistil následující skutkový stav.5. Z listiny označené jako uznání závazku datované dnem 6. 2. 2023, v níž figuruje žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník, soud zjistil, že žalovaný svým podpisem uznal závazek vůči věřiteli, který spočívá v zaplacení dohodnuté částky ve výši 11 640 Kč za dlužný nájem ke dni 6. 2. 2023 a prohlásil, že věřitel splnil tento závazek řádně a včas. Žalovaný se zavázal uhradit svůj závazek, se kterým je v prodlení, do 30. 4. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 640 Kč a odměny advokáta ve výši 2 275 Kč nejpozději do 27. 9. 2024, jinak žalobkyně přistoupí bez dalšího k jejímu soudnímu vymáhání, a to včetně zákonného příslušenství. Z podacího archu ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že téhož dne podal zástupce žalobkyně zásilku obsahující předžalobní výzvu k poštovní přepravě.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni uznal způsobem předpokládaným v § 2053 o. z., tedy písemným prohlášením co do důvodu (dlužné nájemné k 6. 2. 2023) i výše (11 640 Kč). Současně se zavázal, že dlužnou částku žalobkyni zaplatí do 30. 4. 2023, což však neučinil. Následujícího dne, tj. dne 1. 5. 2023, se tak ocitl s plněním svého závazku v prodlení, a proto je žalobkyně podle § 1970 o. z. oprávněna požadovat od tohoto data až do zaplacení dlužné částky též úrok z prodlení, jehož výše – nebyla-li ujednána, jako je tomu v souzené věci – vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 624 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny právního zastoupení za tři úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) stanovené podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 1 580 Kč za každý z nich, včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a z 21 % DPH z odměny a z náhrad ve výši 1 184 Kč.