13 C 399/2025-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku sestávající z ceny za odebranou elektřinu. Své nároky žalobkyně odůvodnila tím, že žalobkyně dodávala žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , IBAN, , uzavřené žalobkyní a žalovaným dne , datum, , elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal žalobkyni za odebranou elektřinu zaplatit vyúčtovanou cenu. Žalobkyně účtovala žalovanému dne , datum, odebranou elektřinu v období od , datum, do , datum, o objemu 1 904 KWh opravnou fakturou č. , tel. číslo, částkou , částka, (po započtení případných záloh uhrazených žalovaným). Žalovaný neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzván upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese: , adresa, , a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet službu distribuční soustavy a závazek žalovaného zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu a související služby cenu, která byla stanovena v ceníku k příslušné produktové řadě. Nedílnou součástí smlouvy byly zejména obchodní podmínky a ceník. Žalobkyně vystavila žalovanému dne , datum, opravnou fakturu č. , tel. číslo, , kterou žalovaného vyzvala k úhradě nedoplatku ve výši , částka, (po započtení případných záloh uhrazených žalovaným), za dodávky elektřiny za období , datum, do , datum, o objemu 1 904 KWh. Splatnost faktury byla stanovena ke dni , datum, . Žalovaný na účtovaný nedoplatek neuhradil ničeho, K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, , avšak žalovaný na upomínku nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:5. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“. Žalovaný svůj závazek řádně a včas uhradit cenu za dodávku elektřiny nesplnil, ačkoliv se k tomu ve shora uvedené smlouvě zavázal.6. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl, příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedeného vyúčtování, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.8. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.