17 C 197/2020-65 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 4 974 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, na základě které se žalovaný coby pojišťovací zprostředkovatel zavázal pro právní předchůdkyni žalobkyně za podmínek stanovených smlouvou vyvíjet činnost spočívající ve vyhledávání zájemců o uzavření smluv o finančních produktech, kdy po jejich uzavření měl nadále klientům poskytovat řádný servis spojený s uzavřenými smlouvami, za což se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému vyplácet provizi a další sjednaná plnění spojená s předmětem činnosti právní předchůdkyně žalobkyně, a to za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. Provize byly žalovanému vypláceny zálohově dopředu, přičemž v případě zániku práva na provizi nebo její část (např. v případě, kdy klient předčasně ukončí smlouvu o finančním produktu) byl žalovaný povinen provizi nebo její část vrátit. K zúčtování provizních nároků mezi stranami byl právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného zřízen provizní účet – tzv. rezervní fond. Žalovaný však právní předchůdkyni provize a další plnění, na která mu zanikl nárok, nevrátil, v důsledku čehož vznikl na rezervním kontě dluh ve výši žalované částky 4 974 Kč. Pohledávka za žalovaným na zpětnou úhradu vyplacených provizí a dalších plnění byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Celkovou částku 4 974 Kč žalovaný dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení částky 1 200 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neb oba účastníci v předmětném smluvním vztahu vystupovali coby podnikatelé. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení [číslo] včetně provizních podmínek a provizních tabulek, na základě které se žalovaný coby pojišťovací zprostředkovatel zavázal pro právní předchůdkyni žalobkyně za podmínek stanovených smlouvou vykonávat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví a právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému za zprostředkování uzavření pojistných smluv vyplatit provizi a jiná plnění, a to za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. Provize byly žalovanému vypláceny zálohově dopředu, přičemž v případě zániku práva na provizi nebo její část byl žalovaný povinen provizi nebo její část vrátit. K zúčtování provizních nároků mezi stranami byl právní předchůdkyní žalobkyně pro žalovaného zřízen provizní účet – tzv. rezervní fond /viz smlouvu o obchodním zastoupení na č, l, [číslo], provizní podmínky na č. l. 17-20, provizní tabulky na č. l. 21-23 a [číslo] Žalovaný zprostředkovatelskou činnost vykonával, za což mu právní předchůdkyně žalobkyně vyplácela provizi, avšak žalovaný nevrátil část provize a dalších plnění v případech, kdy nenastaly skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části, v důsledku čehož vznikl žalovanému dluh ve výši 4 974 Kč /viz vývoj rezervního konta zachycený v tabulkách na č. l. 24-25 Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení souboru pohledávek a převzetí dluhů na č. l. 45-62, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 29 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 30 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2483 odst. 1 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi 8. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 9. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o obchodním zastoupení, podle které měl žalovaný vykonávat zprostředkovatelskou činnost pro právní předchůdkyni žalobkyně, za což mu měla být vyplácena provize a další související plnění. Provize mu byla vyplácena předem a v případě pozdějšího zániku nároku na provizi či jiné plnění byl žalovaný povinen příslušnou část provize právní předchůdkyni žalobkyně vrátit, a to prostřednictvím zúčtování na tzv. revizním kontě. Tuto svou povinnost však žalovaný nesplnil, pročež mu vznikl dluh v celkové výši 4 974 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 12. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli. 13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 974 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. Soud však nepřiznal žalobkyní požadovanou paušální náhradu výdajů za žádost o výpis z centrální evidence exekucí, když takovýto úkon nelze ani analogicky podřadit pod žádný úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 a. t., a ani jej nelze posoudit jako účelně vynaložený výdaj v souvislosti s poskytnutím právní služby ve smyslu ust. § 13 odst. 1, nadto v požadované paušální výši dle ust. § 13 odst. 3 a 4 a. t.