6 C 178/2020-50 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila dne 8. 7. 2020 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 9 849 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že s žalobkyní uzavřela dne 29. 7. 2016 smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] na dobu neurčitou, na základě které dodávala vodu na adresní místo [ulice a číslo], [obec] a z téhož místa odvážela odpadní vody. Služby za období od 13. 12. 2018 do 6. 12. 2019 byly žalované vyúčtovány fakturou [číslo] na částku 9 848 Kč, která byla splatná do 27. 12. 2019. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. Žalovaná uvedla, že žalovanou částku zcela zaplatila. Podáním ze dne 23. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 4 849 Kč a příslušného příslušenství, jelikož žalovaná na svůj dluh uhradila dne 16. 7. 2020 částku ve výši 2 849 Kč a dne 28. 7. 2020 částku ve výši 2 000 Kč. Soud proto nejprve výrokem I. rozhodl o částečném zastavení řízení podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Soud po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav: Dne 31. 3. 2016 se žalovaná přihlásila u žalobkyně k odběru vody a k odvádění odpadních vod na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [obec], evidenční číslo odběru [číslo], číslo vodoměru TCS [číslo] (zjištěno z oznámení změny odběratele na č.l. 16). Žalovaná rovněž udělila dne 23. 3. 2016 plnou moc [jméno] [příjmení], aby jí zastupoval při jednáních o uzavření smlouvy o dodávce vody (zjištěno z plné moci na č.l. 17). Dne 1. 4. 2016 uzavřela žalobkyně prostřednictvím [jméno] [příjmení] dodatek ke smlouvě na dodávku vody spočívající ve změně způsobu platby (zjištěno z dodatku na č.l. 18). Dne 29. 7. 2016 uzavřeli účastníci smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat vodu a odvádět odpadní vodu na adresní místo [ulice a číslo], [obec] a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby zaplatit (zjištěno ze smlouvy o dodávce vody na č.l. 20). Žalovaná je vlastníkem nemovitosti na adresním místě [ulice a číslo], [obec] (zjištěno z náhledu do katastru nemovitostí na č.l. 19). Cena poskytnutých služeb byla žalované za období od 13. 12. 2018 do 6. 12. 2019 vyúčtována fakturou [číslo] na částku 9 849 Kč se splatností do 27. 12. 2019 (zjištěno z faktury na č.l. 23). Žalovaná do data splatnosti dluh neuhradila. Naposledy byly vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2020 (zjištěno z upomínky na č.l. 25), která byla žalované odeslána téhož dne (zjištěno z poštovního podacího archu na č.l. 26). Zásilka byla žalované doručena dne 25. 2. 2020 (zjištěno ze sledování zásilek na č.l. 27). Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen„ VodKan“), zejména podle následujících ustanovení: Podle § 8 odst. 13 a 14 VodKan má vlastník (případně provozovatel) vodovodu právo na úplatu za dodávku pitné vody (vodné) a na úplatu za odvádění odpadních vod (stočné). Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod. Žalovaná však nesplnila svou základní povinnost včas a řádně uhradit vyfakturované vodné a stočné ve výši 9 849 Kč, které bylo splatné dne 27. 12. 2019, když na svůj dluh plnila jen částečně, když zaplatila dne 26. 7. 2020 částku ve výši 2 849 Kč a dne 28. 7. 2020 částku ve výši 2 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila celou žalovanou částku, byť uvedené žalovaná tvrdila, avšak nijak neprokázala. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně uplatnila svůj nárok po právu a soud proto žalobě vyhověl co do zbylé dlužné částky 5 000 Kč (původní dlužná částka 9 849 Kč – zaplacených 2 849 Kč – zaplacených 2 000 Kč). Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalované i povinnost zaplatiti požadovaný zákonný úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 146 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 3 667 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč) a paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč). Žalobkyni rovněž náleží náhrada za jeden úkon právní služby po podání návrhu (částečné zpětvzetí žaloby) podle § 7 bod. 4 a.t. a § 8 odst. 1 a.t. ve výši 1 500 Kč a paušální náhrad výdajů za tento úkon podle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 300 Kč. Rovněž žalobkyni náleží náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 567 Kč (21 % z částky 2 700 Kč). Jejich zaplacení soud uložil v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce podle § 160 odst. 1 o.s.ř.