7 C 214/2020-40 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela smlouvu o zápůjčce. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaná o poskytnutí úvěru požádala pomocí formuláře na webové stránce právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezhotovostním bankovním převodem dne [datum] částku ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit do 14 dní. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Pokud by soud dospěl k závěru, že nebyl prokázán vznik smlouvy, žalobkyně navrhuje, aby byla věc posouzena jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož vlastníkem je žalovaná /viz výpis z účtu na č. l. 16, sdělení banky na č. l. 31 Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] /viz smlouva o postoupení pohledávek v elektronické databázi soudu CEPR/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 25 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 8. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou předmětnou smlouvu o zápůjčce. Smlouva měla být uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku – internetu. Žalobkyně však neprokázala, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala při uzavírání smlouvy totožnost žalované. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na její bankovní účet [částka]. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána existence smlouvy, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud konstatuje, že vadu žaloby spočívající v chybně uvedeném rodném čísle a datu narození žalované posoudil jako zjevnou nesprávnost způsobenou zřejmě žalovanou při vyplňování žádosti o poskytnutí zápůjčky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 17, kde je rodné číslo a datum narození žalované uvedeno totožně), která nemá pro rozhodnutí ve věci význam. Zda se žalovaná této nesprávnosti dopustila úmyslně či z nedbalosti je bezpředmětné. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně zaslala předmětnou částku ve výši [částka] na účet patřící žalované a současně z žaloby je zjevné, že žalobkyně má zájem uplatnit svůj nárok vůči osobě, jíž byla tato částka na účet vyplacena. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. Vzhledem k tomu, že v důsledku nesprávného označení žalované nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl o doměření soudního poplatku podle položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků - přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud tak doměřil žalobkyni soudní poplatek dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků do výše [částka], zbývá tedy uhradit rozdíl ve výši [částka], když žalobkyně dosud uhradila soudní poplatek ve výši pouze [částka].