9 C 50/2020-46 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným na základě jeho návrhu ze dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na desetitisíce nahoru nejméně však ve výši [částka]. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností k [datum] a dluh v celkové výši [částka] se stal splatným. Tato částka sestává z [částka] představující jistinu úvěru, [částka] představující úroky, [částka] představující neuhrazené pojistné a [částka] přestavující smluvní pokutu. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 8 % do [datum] a 0,1 % od [datum] denně ze splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení víc než 30 dnů. Příslušenství sestává ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, smluvní pokuty a neuhrazeného pojistného, tj. z částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván a po celou dobu řízení před soudem zůstal pasivní. 3. K nařízenému jednání soudu se žalobkyně omluvila. Soud tak nemohl poučit žalobkyni podle § 118a o.s.ř. k doplnění důkazů na zjištění úvěruschopnosti žalovaného, když takovéto poučení může soud učinit výhradně při ústním jednání. 4. Žalovaný, který se k ústnímu jednání dostavil, žádným způsobem nezpochybnil, že mu finanční částka, kterou žalobce tvrdí, byla poskytnuta. Žalobce však jeho úvěruschopnost neprověřoval jinak, než jak uvádí ve své žalobě. Soud by měl k této skutečnosti přihlédnout. 5. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem České republiky a má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 6. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující [částka], soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 7. Na základě provedeného dokazovaná dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, produktové podmínky. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového rámce, přičemž úvěrový rámec, ze kterého mohl žalovaný čerpat peněžní prostředky, ke dni uzavření smlouvy činil [částka] a maximální úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaný se zavázal žalobkyni vyčerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru nejméně však [částka] splatné vždy k 17. dni v měsíci. Smluvní strany si ujednaly úrok ve výši 25,09 % a RPSN ve výši 28,19 %. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni v případě prodlení se zaplacením měsíční splátky smluvní pokutu ve výši 8 % denně ze splátky, s jejíž úhradou je v prodlení. Ve smlouvě pak bylo výslovně ujednáno, že smlouva se uzavírá bez pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný postupně vyčerpal peněžní prostředky ve výši [částka]. Ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bylo ve smlouvě uvedeno, že měsíční příjem žalovaného činí [částka], výdaje na bydlení [částka] a ostatní výdaje [částka] /viz smlouva o úvěru na č. l. 18-21 Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, protože úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně tak využila svého práva a dopisem ze dne [datum] od úvěrové smlouvy odstoupila, a celý dluh žalovaného ve výši [částka] se stal splatným ke dni [datum] /viz výzva k úhradě na č. l. 17, odstoupení od smlouvy na č. l. 12, přehled úhrad na č. l. 13-16 Žalovaný byl naposledy k zaplacení dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 11 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 9. Podle ust. § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Podle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu úvěru ve výši [částka]. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po řádném posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Podle soudu tato povinnost není splněna, pokud žalobkyně vychází pouze z údajů, které uvedl žalovaný, aniž je ověřila. Žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí [částka]. Pokud jde o výdaje, nejen, že je žalobkyně neověřila, ale nadto vycházela z informací od žalovaného, které jsou neúplné, neboť žalobkyně vycházela pouze z toho, že žalovaný má výdaje na bydlení ve výši [částka] a ostatní výdaje ve výši [částka]. Za této situace měla žalobkyně zkoumat i další výdaje žalovaného, a to alespoň ty podstatné, jako jsou výdaje na živobytí, ošacení, stravu, náklady na mobilní telefon, pojištění, spoření, dopravu do zaměstnání apod., neboť je zřejmé, že žalovaný musí mít i další výdaje, nejen ty na bydlení, a to přinejmenším na financování základních životních potřeb, přičemž je zjevné, že všechny tyto„ ostatní“ výdaje nemohly činit pouze částku [částka] měsíčně, ze které by jen velmi těžko bylo možné uhradit samotné náklady na stravování. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně