11 C 50/2022-38 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 6 363 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalobkyně má dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“) právo na příspěvek od vlastníka příp. provozovatele vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pakliže jej písemně vyzve k úhradě se splatností nejméně 30 dnů od doručení výzvy. Žalovanému – provozovateli osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] byla výzva odeslána dne [datum]. Žalovaný neměl přes svoji zákonnou povinnost sjednáno pojištění odpovědnosti v období od [datum] do [datum], celkem tedy 129 dní, žalobkyni proto náleží nárok na zaplacení částky 6 363 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 6 063 Kč (násobku zákonné denní sazby 47 Kč počtem 129 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. 2. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu /viz výpis údajů z registru obyvatel/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: V období od [datum] do [datum] byl provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] žalovaný, přičemž žalobkyně v daném období neevidovala žádný existující pojistný vztah ohledně pojištění odpovědnosti z provozu daného vozidla /viz vyřízení žádosti o sdělení informací z registru vozidel/. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného dopisem datovaným dne [datum], doručeným žalovanému dne [datum] k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za dané období ve výši 6 363 Kč, který se skládá ze základu příspěvku ve výši 6 063 Kč (násobku zákonné denní sazby 47 Kč a počtu 129 dní) a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč s tím, že pohledávka je splatná do 30 dnů ode dne doručení výzvy /viz výzva na č. l. 7 spisu/. Žalovaný však příspěvek ve stanovené lhůtě nezaplatil, nereagoval ani na následnou upomínku/viz upomínka na č. l. 9 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 10 spisu/. Z kupní smlouvy na čl. 30 soud zjistil, že byla uzavřena mezi prodejcem [jméno] [příjmení] a kupujícím [celé jméno žalovaného] dne [datum], předmětem smlouvy bylo vozidlo [anonymizováno] 1.4 [anonymizováno] [registrační značka], [VIN kód]. Z výpisu z databáze žalobkyně na čl. 42 soud zjistil, že údaj o provozování vozidla a jeho vlastnostech byl zjištěn z registru silničních vozidel [číslo]. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“) ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 1 odst. 2 písm. a) OdpVoz musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 8. Dle § 4 odst. 1 OdpVoz vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] (žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle odst. 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník (provozovatel) vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem (provozovatelem) vozidla. Dle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odst. 5 výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. 9. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. se stanoví denní sazba příspěvku podle § 4 odst. 5 OdpVoz pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč. Podle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. se stanoví denní sazba příspěvku podle ust. § 4 odst. 5 OdpVoz pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3 včetně ve výši 30 Kč, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3 včetně ve výši 35 Kč, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1850 cm3 včetně ve výši 47 Kč, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč a se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč. 10. Podle § 2a této vyhlášky činí výše nákladů [obec] [anonymizována dvě slova] (žalobkyně) spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 OdpVoz 300 Kč. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný byl veden jako provozovatel předmětného osobního vozidla v registru silničních vozidel, čímž byla založena vyvratitelná domněnka, že byl skutečně provozovatelem vozidla, ohledně kterého nebylo v již výše uvedeném předmětném období uzavřeno pojištění odpovědnosti provozu vozidla. Žalobkyně tak má ze zákona právo na úhradu příspěvku ve výši 6 063 Kč a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, celkem tedy na částku 6 363Kč, kterou však žalovaný neuhradil. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Úroky z prodlení však soud žalobkyni přiznal toliko z dlužného příspěvku (viz výrok I. rozsudku), když náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva jsou svou povahou příslušenstvím pohledávky žalobkyně (§513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž občanský zákoník neumožňuje věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství, zde tedy úroky z prodlení, pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky (srov. přiměřeně rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], které, byť se upíná ještě k předchozí právní úpravě, uplatní se i v poměrech projednávané věci). V rozsahu úroků z prodlení z nákladů spoj