17 C 42/2022-29 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 19 208,85 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako podnikatel s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních službách, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet [číslo] [bankovní účet], a dále uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru – smlouvu o povoleném debetu k účtu [číslo] [bankovní účet], na základě níž mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal udržovat dostatek peněžních prostředků na běžném účtu tak, aby byl splácen sjednaný úvěr splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky. Žalovaný úvěr čerpal, neudržoval však na běžném účtu dostatek finanční prostředků a došlo k překročení povoleného debetu. V případě nepovoleného debetu na účtu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství, úroková sazba pro nepovolený debet činila 25 % ročně. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, odstoupila žalobkyně od smlouvy z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu ke dni [datum] ve výši 32 195,59 Kč, přičemž žalovaný následně uhradil celkem 12 986,74 Kč. Žalovanou částku 19 208,85 Kč tvoří zbývající dlužná jistina ve výši 19 208,85 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku v požadované výši 5 429,96 Kč (skládající se z úroku ve výši 25 % ročně z částky 32 195,59 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 25 % ročně z částky 19 208,85 Kč od [datum] do [datum]), a následně z běžícího smluvního úroku od dne následujícího do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný jako podnikatel s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o bankovních službách, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet [číslo] [bankovní účet], a dále uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru – smlouvu o povoleném debetu k účtu [číslo] [bankovní účet] včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na základě níž mohl žalovaný přečerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku na běžném účtu (povolený nezajištění debet) až do výše 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal udržovat dostatek peněžních prostředků na běžném účtu tak, aby byl splácen sjednaný úvěr splatit spolu se smluvními úroky a s případnými poplatky dle sazebníku žalobkyně, přičemž pro nepovolený/vynucený debet byla sjednána úroková sazba ve výši 25 % ročně a úroková sazba ve shodné výši pro úrok z prodlení/viz smlouvu o běžném účtu, smlouvu o úvěru, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, oznámení o úrokových sazbách/. Žalovaný úvěr čerpal, neudržoval však na běžném účtu dostatek finanční prostředků, došlo tak k překročení povoleného debetu, který žalovaný řádně a včas neuhradil. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu ke dni [datum] /viz, odstoupení od smlouvy/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč ve formě povoleného debetu na běžném účtu s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit dle podmínek stanovených v úvěrové smlouvě a obchodních podmínkách. Žalobkyně následně odstoupila od smlouvy z důvodu překročení povoleného debetu a vyzvala žalovaného k úhradě celého zbývajícího dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni částku 19 208,85 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 19 208,85 Kč včetně sjednaného smluvního úroku z prodlení (dílem v kapitalizované a dílem v dále běžící výši). 9. Soud přiznal žalobkyni i náhradu nákladů souvisejících s uplatněním pohledávky mezi podnikateli v paušální výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o pohledávku ze vzájemného závazku mezi podnikateli. 10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 208,85 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.