6 C 119/2022-29 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobou ze dne 14.4.2022 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči svému zletilému synovi [jméno] s tím, že syna žádal o zaslání potvrzení o studiu, pokud nadále studuje, jeho žádosti však nebylo vyhověno. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při jednání konaném dne 9.12.2022. Uvedl, že s žalobou nesouhlasí, studium ukončil v červnu 2022, od té doby nestuduje, je samostatně výdělečně činný, když pracuje jako [anonymizováno] v autodopravě. Poukázal na to, že žalobce naposledy uhradil výživné v červenci 2021, poté již nehradil ničeho. 3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů, jakož i ze shodných tvrzení účastníků (srov. § 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný je synem žalobce a [jméno] [příjmení] [jméno] úpravě poměrů žalovaného bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne 19.6.2006, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 21.9.2006. Tímto rozhodnutím byla schválena dohoda rodičů žalovaného, podle které byl žalovaný svěřen do výchovy matky a otec byl povinen platit na výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně /viz rozsudek [název soudu] ze dne 19.6.2006, č.j. [číslo jednací] na č. l. 24-25 spisu/. Žalovaný ukončil studium Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, [obec], [ulice a číslo] složením závěrečné zkoušky v červnu 2022 /viz potvrzení o studiu na č. l. 26 spisu /. Žalovaný je schopen se sám živit, když pracuje jako [anonymizováno] v autodopravě /vyjádření žalovaného/. 5. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a s ohledem na shora prezentované, považuje soud žalobcem uplatněný nárok na zrušení vyživovací povinnosti za zcela opodstatněný. V daném případě je bez pochybnosti, že žalovaný ukončil studium na střední škole v srpnu 2022, kdy oficiálně zanikl jeho status studenta, a je schopen se sám živit, když pracuje jako [anonymizováno] v autodopravě. Vyživovací povinnost žalobce k žalovanému tedy zanikla, a to ke dni 1.9.2022. Soud proto rozhodl k návrhu žalobce o zrušení vyživovací povinnosti a zároveň zrušil poslední rozhodnutí soudu o výživném (výrok I.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o.s.ř. tak, že procesně úspěšnému žalobci, s ohledem na charakter uplatňovaného nároku, jakož i s přihlédnutím k postoji žalovaného, který navíc podání žaloby svým chováním nijak nezapříčinil, náhradu nákladů řízení ve smyslu § 151 dost. 3 o.s.ř. nepřiznal (výrok II. rozsudku).