10 C 198/2022-34 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši celkem 34 727,04 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 24. 11. 2020 podnájemní smlouvu č. N/20, jejímž předmětem byl podnájem nebytových prostor [číslo] nacházející se v nemovitosti na adrese: [adresa žalobkyně], přičemž žalovaný byl povinen platit podnájemné a služby sjednané dohodu na částku 8 251,40 Kč měsíčně. Žalovaný podnájemné a služby přestal hradit a celkem žalobkyni dlužil 49 511,04 Kč Podnájemní smlouva byla dohodou ukončena ke dni [datum]. Žalobkyně se žalovaným opakovaně kvůli pohledávkám z podnájemného a služeb komunikovala, započetla na celkovou dlužnou částku uhrazenou kauci ve výši 14 784,00 Kč, přičemž účastníci uzavřeli dne 5. 10, 2021 písemnou dohodu, podle které žalovaný rovněž uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 34 727,04 Kč z titulu dlužných faktur spojených s úhradou podnájemného a služeb a zavázal se uvedený dluh splatit ve dvou splátkách po 17 363,52 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný ovšem nezaplatil a byl předžalobně upomenut ve smyslu ust. § 142a o. z. Podle čl. III uvedené dohody o uznání dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši zákonné sazby z dlužné částky ode dne prodlení. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: De [datum] účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu č. N/20, na základě které žalobkyně přenechala žalovanému jako podnikateli do podnájmu nebytových prostor [číslo] v nemovitosti na adrese: [adresa žalobkyně], a to od [datum] na dobu neurčitou. Sjednaná výše podnájemného a služeb se skládala jednak z ceny za podnájem a dále dalších služeb souvisejících s podnájmem a byla žalovanému účtována daňovými doklady celkem ve výši 8 251,40 Kč měsíčně včetně DPH /viz citovaná podnájemní smlouva, protokol o předání a převzetí nebytových prostor, přehled vyúčtování dle rozmezí splatnosti ke dni [datum] Dne [datum] se účastníci dohodly na ukončení předmětného podnájmu dle citované smlouvy ke dni [datum] a současně dohodu žalovaný uznal vůči žalobkyni svůj dluh co do důvodu a výše tak, že po zápočtu složené kauce 14 784 Kč celkový dluh činí 34 727,04 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve dvou splátkách po 17 363,52 Kč nejpozději do [datum]; zákonné úroky z prodlení by žalobkyně nepožadovala jen v případě zaplacení /viz uznání dluhu ze dne [datum] na č.l. 10 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou advokátky ze dne [datum] /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle ust. § [číslo] odst. 1 i.f. o. z platí, že není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 34 727,04 Kč vzniklý z titulu smlouvy o podnájmu č. N/20 ze dne 24. 11. 2020, který ve sjednané lhůtě nejpozději do [datum] dle dohody nezaplatil. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval, přičemž žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok v uvedené výši po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 137 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 737 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 727,04 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.