12 C 72/2023-27 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 432,26 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že pracovníky společnosti [právnická osoba], zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, bylo dne [datum] kontrolou [číslo] na adrese [adresa žalované], že žalovaná provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Následkem neoprávněného odběru elektrické energie žalovanou vznikl žalobkyni nárok na náhradu škody. Celková způsobená škoda se skládá ze škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši 5 013,49 Kč včetně DPH, vypočítané dle vyhlášky č. 359/2020 Sb., a z nákladů za zjištění neoprávněného odběru ve výši 11 418,77 Kč včetně DPH. Žalované byla následně žalobkyní vystavena dne [datum] faktura [číslo] splatná dne [datum] na částku 16 432,26 Kč, která byla žalované doručena. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu z titulu náhrady škody naposledy předžalobní výzvou. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v běžící výši 15 % ročně z částky 16 432,26 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: 5. Dne [datum] bylo při kontrole v odběrném místě na adrese [adresa žalované], zplnomocněnými žalobkyní zjištěno, že žalovaná provádí neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Kontrola byla provedena za účasti žalované, přičemž na místě bylo sepsáno oznámení o výsledku kontroly odběrného místa s tím, že výše náhrady škody za dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny bude dále vyčíslena /viz plná moc na č. l. 9 spisu, oznámení na č. l. 10 spisu, protokol o kontrole na č. l. 11 spisu/. Celková náhrada škody způsobené neoprávněným odběrem byla určena ve výši 16 432,26 Kč včetně DPH. Skládala se z náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny ve výši celkem 5 013,49 Kč za období od [datum] do [datum], stanovené dle § 16 a násl. vyhlášky č. 359/2020 Sb., a z náhrady za prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny dle § 16 a násl. vyhlášky č. 359/2020Sb. ve výši 11 418,77 Kč /viz výpočet náhrady škody na č. l. 12 spisu/. Žalobkyně žalované vyúčtovala celkovou náhradu škody způsobenou neoprávněným odběrem fakturou [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 16 432,26 Kč se splatností dne [datum] /viz faktura na č. l. 23 spisu/. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 16 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) - (dále jen„ energetický zákon“), a podle vyhlášky 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen„ vyhláška“), to vše ve znění účinném ke dni vzniku závazku. 7. Podle § 51 odst. 1 písm. d) energetického zákona je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy i připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy zakazuje. 8. Výše náhrady škody se stanoví v souladu se zmocňovacím ustanovením § 98a odst. 1 energetického zákona dle vyhlášky. 9. Podle § 16 odst. 1 vyhlášky při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny. Podle § 16 odst. 2 v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady výpočtem podle odstavců 3 až 6 a § 17 odst. 1 a 2. 10. Podle § 17 odst. 5 vyhlášky provozovatel distribuční soustavy zohlední ve výši náhrady stanovené podle odstavce 3 platby, které zákazník uhradil za dodávku elektřiny a služby distribuční soustavy za období stanovení neoprávněného odběru. Součástí náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu, která vznikla provozovateli distribuční soustavy, je i náhrada prokazatelných nezbytně nutných nákladů vzniklých provozovateli soustavy v souvislosti s neoprávněným odběrem, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, jeho ukončení, přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, a dalších souvisejících nákladů. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaná odebírala elektřinu v označeném odběrném místě neoprávněně. Žalobkyně má v takovém případě v souladu se shora uvedenou vyhláškou právo jednak na náhradu za skutečné množství neoprávněně odebrané elektřiny či na množství stanovené fikcí způsoby uvedenými ve vyhlášce v případě, že skutečné množství nelze určit, a to ve výši celkem 5 013,49 Kč, a zároveň i na náhradu nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny ve výši celkem 11 418,77 Kč, dohromady tedy na částku 16 432,26 Kč. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a samozřejmě i prokázala, kdy a jak dluh uhradila, nebo že dluh zanikl z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, soud žalobě plně vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku). 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně požadovala. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 600 Kč za dva úkony po 300 Kč v podobě předžalobní výzvy a návrhu na zahájení řízení dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).