12 C 74/2023-26 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 21 728 Kč a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že převažující činností vykonávané žalovanou je [anonymizováno] 25 200 Výroba zboží a plastů, přičemž žalobkyně je povinna hradit žalobkyni pojistné dle § 12 vyhlášky č. 125/1993 Sb. Žalované nastala splatnost pojistného v částce 5 966 Kč a zvýšeného pojistného ve výši celkem 15 762 Kč za období od 2. čtvrtletí 2020 do 3. čtvrtletí 2021. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně upomenula žalovanou k zaplacení dlužné částky, kdy žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ve věci zůstala zcela pasivní. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je výrobní činnost v oblasti zpracování plastů, poradenská činnost v oblasti zpracování a použití plastů, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a servisních služeb, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, provádění staveb, jejich změn a odstraňování, topenářství a vodoinstalatérství /viz výpis z obchodního rejstříku na č. l. 11 spisu/. Žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit na řádném pojistném za období od 2. čtvrtletí 2020 do 3. čtvrtletí 2021 částku celkem ve výši 5 966 Kč. Jelikož žalovaná pojistné neuhradila řádně a včas vyúčtovala žalobkyně zvýšené pojistné ve výši 15 762 Kč /viz přehled pojistného na č. l. 6 spisu, podrobný výpočet dlužné částky v žalobě na č. l. 2 rub/. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 4 spisu, údaje o zásilce na č. l. 5 spisu/. 5. Podle § 365 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání se řídí zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ustanovením § 205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona [číslo] Sb. a zákona č. 220/2000 Sb., vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č. 98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb., vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona č. 365/2011 Sb., a zákonem č. 182/2014 Sb. 6. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen„ vyhláška“), jíž se provádí § 205d odst. 7 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, podle kterého zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen "zákonné pojištění") jsou pojištěny u [právnická osoba], ti zaměstnavatelé, kteří s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992; takto pojištěny jsou i zaměstnavatelé, na které přejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu při vzniku právního nástupce těchto zaměstnavatelů; u [anonymizováno], pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé. 7. Podle § 12 odst. 1 vyhlášky povinnost platit pojistné vzniká zaměstnavateli, zaměstnává-li alespoň jednoho zaměstnance. Tuto skutečnost je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit organizační jednotce pojišťovny, v jejímž obvodu má zaměstnavatel sídlo (trvalé bydliště) a uvést své identifikační číslo zaměstnavatele nebo jiné označení, které je nahrazuje. 8. Podle § 12 odst. 2 vyhlášky pojistné si vypočítává zaměstnavatel ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zvláštního zákona. Základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. K výpočtu použije sazbu uvedenou v příloze této vyhlášky pro příslušnou kategorii určenou podle převažující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele. 9. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky pojistné za I. čtvrtletí každého kalendářního roku je splatné do 31. ledna, za II. čtvrtletí do 30. dubna, za III. čtvrtletí do 31. července a za IV. čtvrtletí do 31. října. Pojistné za I. a II. čtvrtletí 1993 je splatné do [datum]. 10. Podle § 12 odst. 8 vyhlášky nesplnil-li zaměstnavatel povinnosti stanovené v odstavcích 1 a 2 nebo sdělil-li pojišťovně nesprávné či neúplné údaje, je pojišťovna oprávněna požadovat od něho úhradu zvýšených nákladů vzniklých pojišťovně porušením uvedených povinností. 11. Podle § 12 odst. 9 vyhlášky nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. 12. Soud na základě hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaná jako zaměstnavatel má stanovenou povinnost platit zákonné pojištění. Žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit za období od 2. čtvrtletí 2020 do 3. čtvrtletí 2021 řádné pojistné ve výši 5 966 Kč. Jelikož žalovaná řádné zákonné pojištění neuhradila ve lhůtách dle § 12 odst. 3 vyhlášky, uplatnila žalobkyně v souladu s § 12 odst. 9 vyhlášky zvýšení o 10 % za každý započatý měsíc z dlužné částky v celkové výši 15 762 Kč. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a samozřejmě i prokázala, kdy a jak dluh uhradila, nebo že dluh zanikl z jiného důvodu. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno, soud žalobě v rozsahu nároku na zaplacení částky v celkové výši 21 728 Kč vyhověl. Soud žalobkyni také přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). 13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 287 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 087 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony po 100 Kč v podobě předžalobní výzvy a návrhu na zahájení řízení dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).