9 C 106/2022-23 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 8 779,14 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že předchozí dodavatel/obchodník s plynem žalovaného pozbyl oprávnění či schopnost dodávat plyn dle uzavřené smlouvy a žalovaný si v následujících 3 dnech nezvolil jiného dodavatele/obchodníka s plynem, pročež dodávky plynu a další související služby následně zajišťovala žalobkyně jako tzv. dodavatel poslední instance. O této skutečnosti, jakožto i o ceníku plynu, služeb a plánu záloh byl žalovaný přípisem žalobkyně informován. Žalovanou částku představují neuhrazené platby za odběr plynu v odběrném místě vedeném pod č. EIC: 27ZG200Z01485369 na adrese [adresa] 04 [obec] za období od [datum] do [datum]. 2. Žalobkyně následně podáním vzala žalobu v rozsahu zaplacení částky 8 779,14 Kč na jistině dluhu zpět důvodu úhrady jistiny žalovaným po podání žaloby dne [datum]. Soud proto řízení v této části postupem dle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), zastavil. 3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 6. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance pro odběratele plynu oznámila žalovanému, že podle informací operátora trhu pozbyl jeho stávající dodavatel oprávnění/schopnost dodávat mu zemní plyn v souladu s jeho smlouvou, a že od [datum] spadá dodávka zemního plynu do odběrného místa žalovaného vedeného pod č. EIC: 27ZG200Z01485369 na adrese [adresa] 04 [obec] do režimu dodavatele poslední instance, a že bude žalobkyně žalovanému po dobu nejdéle 6 měsíců dodávat zemní plyn za zákonem stanovených podmínek a za věcně usměrňovanou cenu podle platného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Přílohou tohoto oznámení byl mimo jiné plán záloh a plateb a ceník plynu pro zákazníky v režimu poslední instance /viz oznámení o dodávkách v režimu dodavatele poslední instance, plán záloh, ceník/. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za plyn a související služby fakturou [číslo] znějící na částku 8 779,14 Kč za spotřebu plynu v období od [datum] do [datum] se splatností do [datum] /viz příslušnou fakturu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen„ energetický zákon“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 8. Podle ustanovení § 12a odst. 1 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2021, je dodavatelem poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Dle odstavce 2 dodává dodavatel poslední instance elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnu související službu v elektroenergetice nebo v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nemá zajištěnu související službu v plynárenství. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh. Dle odstavce 4 uvedeného ustanovení je dodavatel poslední instance povinen neprodleně oznámit zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky dotčenému zákazníkovi a provozovateli distribuční soustavy. 9. Dle ust. § 62 odst. 2 písm. i) energetického zákona je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 10. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. 12. Soud vzal za prokázané, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným vznikl ex lege (ze zákona), který nejenže v definovaných situacích ukládá dodavateli poslední instance povinnost zákazníkovi dodávku plynu zajistit, ale také zakotvuje povinnost zákazníka za dodávku plynu zaplatit. V daném případě žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala při naplnění podmínek a postupem dle ust. § 12a energetického zákona žalovanému ve výše uvedeném období a odběrném místě plyn, jehož dodávku následně vyfakturovala. Žalovaný oproti tomu svou povinnost řádně a včas uhradit cenu dodávky plynu nesplnil. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 779,14 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 16. Soud však nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu za odměnu (a související paušální náhradu výdajů a poměrnou část DPH) za úkon – částečné zpětvzetí žaloby, jelikož se v tomto konkrétním případě jedná o natolik jednoduchý úkon, že by nebylo spravedlivé, aby v jeho důsledku byla dále navyšována celková výše náhrady nákladů řízení, kterou musí v řízení neúspěšný žalovaný hradit žalobkyni. 17. Soud nikterak nezpochybňuje, že žalobkyni v takovém případě náleží náhrada nákladů řízení podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť důvodně podaný návrh byl částečně vzat zpět pro chování žalovaného, pakliže by však za takovýto úkon měla být žalobkyni přiznávána jakákoliv náhrada spočívající v náhradě nákladů advokáta (jeho odměny či alespoň paušální náhrady výdajů), případně v náhradě nákladů nezastoupeného účastníka, byl by tím žalovaný fakticky dále sankcionován za uhrazení svého dluhu. V případě provedení úhrady až po právní moci odsuzujícího rozhodnutí by takovouto náhradu nákladů řízení hradit nemusel, přičemž se zpravidla jedná o nezanedbatelnou částku (v tomto případě by žalovaný s ohledem na aplikaci ust. § 14b a. t. u úkonů učiněných před podáním návrhu dokonce musel za úkon zpětvzetí žaloby hradit vyšší částku, než činí veškeré ostatní dosavadní náklady řízení včetně uhrazeného soudního poplatku). Přiznáním ta