10 C 276/2023-101 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhala určení, že je dědičkou z prosté allografní závěti ze dne , datum, podepsané zůstavitelkou , jméno FO, , nar. , datum, , zem. , datum, , naposledy bytem č. p. , Anonymizováno, , adresa, (dále jen „zůstavitelka“). Tvrdila, že podání žaloby jí bylo uloženo usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , a to poté co v pozůstalostním řízení vedeném soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, předložila závěť, ze které dovozuje svůj dědický titul, a žalovaná, které by za jiných okolností připadlo dědictví ve formě odúmrti, popřela pravost a platnost této závěti. V daném případě se jedná o závěť označenou jako „Poslední vůle – závěť“ vytvořenou na počítači doplněnou ručně psaným datem a podpisy zůstavitelky dvou přítomných svědků. Dále uvedla že zůstavitelka je autorem závěti a před současně přítomnými svědky prohlásila, že listina představuje její poslední vůli. Závěť ručně podepsala zůstavitelka a dva svědci, a to paní , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, a paní , jméno FO, nar. , datum, , bytem , adresa, . Obsahem závěti je vůle zůstavitelky povolat žalobkyni dědičkou nemovitých věcí evidovaných na listu vlastnictví , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a dále veškerého movitého majetku zůstavitelky (dále jen „závěť“). Žalobkyně se považuje za univerzální dědičku, neboť zůstavitelka nemá dědiců ze zákonné dědické posloupnosti a jiné pořízení pro případ smrti či odkaz nezanechala.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Namítala, že předmětná závěť je neplatná. Žalovaná jakožto účastník pozůstalostního řízení byla ustanovena usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , správcem pozůstalosti po zůstavitelce, která neměla žádné zákonné dědice. Před tím, než se žalovaná vyjádřila k samotné závěti, jejíž kopie byla žalované notářem zaslána dne , datum, , navštívila žalovaná , právnická osoba, , adresa, , příspěvkovou organizaci, IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „domov seniorů“), kde zjistila, že v den pořízení závěti, , datum, , zůstavitelku nikdo nenavštívil a sama zůstavitelka nemohla pro její zdravotní stav domov seniorů opustit. S ohledem na epidemiologickou situaci (Covid – 19) nebylo reálné, aby tři osoby bez povšimnutí prošly kolem vrátnice domova seniorů, bez jejich nezaevidování. Jedním z úkolů svědků závěti je potvrdit totožnost zůstavitele. Potvrdit, že ten, kdo závěť pořídil, je zůstavitelem, který prohlašuje, že listina, na níž poukazuje obsahuje jeho vůli. Žalovaná má za to, že svědkyně totožnost zůstavitelky nezjišťovaly. Žalovaná současně tvrdila, že jsou vážné pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitelky na závěti, když po nahlédnutí do listin uložených v domově seniorů podepisovaných zůstavitelkou se tyto neshodují s podpisem na předmětné závěti. Žalované není známo, jak se žalobkyně, jakožto dědička ze závěti, se zůstavitelkou seznámila, jak dlouho se domlouvaly na textu závěti, jaký byl mezi nimi vztah apod. Pochybný je dle žalované i text samotné závěti, ve které zůstavitelka uvádí, že veškerý svůj majetek (nemovitosti zapsané na LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, ) odkazuje žalobkyni. Zůstavitelka zanechala značný majetek a byla vlastníkem i dalších nemovitostí (např. v k.ú. , adresa, a k. ú. , adresa, ), mimo jiné v podílovém spoluvlastnictví s paní , jméno FO, , která byla vypravitelkou pohřbu. Tyto podíly však v závěti zmiňovány nejsou.3. V dané věci žaloba byla podána ve stanovené dvouměsíční lhůtě dle usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, . Je dána aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení, neboť řízení se účastní osoby, které uplatňují u soudu své dědické právo a jejichž účast v řízení o pozůstalosti nebyla ukončena. Jedná se pak o žalobu sui generis na určení sporné skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení vyplývá přímo z právního předpisu, a proto není povinna tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení dědického práva po zůstavitelce.4. Závět pořízená ve formě soukromé listiny může být buď holografní (§ 1533 o. z.) nebo allografní (§ 1534-1536 o. z.). Rozlišujeme pak „obecnou či prostou“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem není osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1534 o. z.), a „zvláštní“ allografní závěť, jejímž pořizovatelem je osoba nevidomá nebo osoba se smyslovým postižením, která nemůže číst nebo psát (§ 1535 a 1536 o. z.). Pokud text závěti napíše jiná osoba, nejedná se o pisatele závěti ve smyslu § 1541 o. z. Takováto osoba (jejíž ruka je pouze „využita“ k tomu, aby napsala text závěti) totiž má (na rozdíl od pisatele „zvláštní“ allografní závěti) funkci pouhého vyhotovitele textu stejně jako tak činí např. psací stroj nebo počítač, na kterém text píšeme. Proto může být takováto závěť napsána i dědicem či odkazovníkem, popř. osobou jemu blízkou nebo jeho zaměstnancem (§ 1541 o. z. ve spojení s § 1540 odst. 1 o. z.). Allografní závěť je závěť, která není sepsána vlastní rukou zůstavitele, přičemž současně se nejedná o závěť pořízenou ve formě veřejné listiny (notářského zápisu). K allografním závětím se pořizovatelé obvykle uchylují, když jim činí potíže psát vlastní rukou. Volí tedy možnost sepsat závěť na psacím stroji, počítači nebo požádají o sepsání jinou osobu. Z praktického hlediska jde o závěť, kterou sice zákon připouští, a pokud je po formální stránce bezvadná, pak jde o plnohodnotnou závěť, nicméně je nutné na tomto místě zdůraznit, že bývá nejčastěji a nejsnáze zneužívána pro podvodná jednání (podvržení závěti), a proto tato forma závěti vede nejčastěji ke sporům o platnost a pravost poslední vůle. Jedním z pojmových znaků těchto závětí je to, že je lze pořídit pouze za účasti svědků závěti (§ 1539 a násl. o. z.). Svědkem závěti může být toliko osoba svéprávná, která zná jazyk nebo způsob dorozumívání, v němž se projev vůle činí (§ 1539 odst. 2 o. z.). Svědkem závěti nesmí být dědic a ani odkazovník, pokud je jim touto závětí cokoli zůstavováno, dále nesmí být svědkem závěti osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká a ani zaměstnanec dědice či odkazovníka (§ 1540 odst. 1 o. z.). Je příhodné, aby pořizovatel s co nejvyšší mírou odpovědnosti přistupoval k výběru osob svědků. Obecným důvodem, proč při této formě závěti mají vystupovat svědci, je ten, že tito svědci mají v případě sporu o platnost závěti dosvědčit, že závěť je pořízena zůstavitelem a že zůstavitel věděl, že v listině, kterou podepisuje, je obsažena jeho poslední vůle. Kritériem pro výběr osoby svědka by měla být především jeho důvěryhodnost. Pokud zůstavitel zvolí s nejvyšší mírou odpovědnosti osoby svědků a tyto osoby s tímto souhlasí, pak musí být všichni svědci současně přítomni při prohlášení zůstavitele o tom, že uvedená listina obsahuje jeho poslední vůli, musí být s to tuto skutečnost potvrdit a dále též potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou tatáž osoba (srov. , adresa, , J., Klička, O.: Dědické právo v praxi. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023, s. 87, marg. č. , hodnota, .). Nejvyšší soud uvedl, že je nezbytné, aby ten, kdo byl povolán jako svědek a kdo má z tohoto důvodu allografní závěť podepsat, neměl žádné pochybnosti o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné svědkovy vlastní poznatky a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byl seznámen s obsahem závěti), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svou poslední vůli. Tedy že jde o jeho závěť, a že ji činí svobodně a vážně (srov. usnesení NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Svědci se musí podepsat přímo na listinu samou. I nadále platí, že svědek prosté allografní závěti si musí být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Svědkem závěti není ten, kdo byl tomuto právnímu jednání přítomen pouze náhodně (srov. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720), 2. vydání, 2022, s. 144–148: R. Fiala).5. V případě sporu o dědické právo mezi dědicem ze zákona a dědicem ze závěti ve formě soukromé listiny (kterou dědic ze zákona zpochybnil buď jen z hlediska pravosti, nebo jak z hlediska pravosti, tak i z hlediska platnosti) je slabším dědickým právem právo dědice závětního, a proto je třeba jej odkázat k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s. Pro určení nositele