10 C 42/2024-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení , částka, s příslušenstvím, z titulu úhrady nájemného za užívání bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, v Neratovicích v období od , datum, do , datum, . Tvrdila, že dne , datum, s žalovanou uzavřela smlouvu o nájmu uvedeného bytu, a to na dobu určitou od , datum, do , datum, . Za nájemné a služby spojené s tímto bytem měla žalovaná žalobkyni hradit , částka, měsíčně. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl nájemní vztah prodloužen do , datum, , dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, do , datum, a dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, až do , datum, . Žalovaná však v měsíci říjnu, listopadu a prosinci 2023 řádně neuhradila sjednané nájemné a poplatky za služby spojené s užíváním bytu. Výši úroků z prodlení žalobkyně odůvodnila tím, že úrok z prodlení byl v nájemní smlouvě určen částkou 0,1 % denně.2. Žalovaná se nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Dne , datum, podepsala žalobkyně v postavení pronajímatele a žalovaná v postavení nájemce smlouvu o nájmu bytu, dle které žalobkyně přenechala žalované do užívání byt č. , hodnota, nacházející se v budově č. p. 1023, která je součástí pozemku – stavební parcely č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, . Žalobkyně je zapsána jako vlastník předmětného pozemku v katastru nemovitostí. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, . Žalovaná se zavázala hradit za užívání bytu nájemné ve výši , částka, a zálohy za plnění a služby spojené s užíváním bytu , částka, . Obojí byla povinna hradit vždy k 25. dni daného kalendářního měsíce. Skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovala žalobkyně žalované vždy za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok a toto vyúčtování doručila žalované nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Finanční vyrovnání vyúčtování služeb provedly žalobkyně a žalovaná ve lhůtě do 14 kalendářních dnů ode dne doručení, nebude-li ve vyúčtování služeb uvedeno jinak. Smluvní strany dále ve smlouvě ujednaly, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, nezaplatí-li žalovaná řádně a včas nájemné, zálohy na služby, vyúčtování služeb nebo jakýkoli jiný splatný závazek z této smlouvy. Dále ujednaly, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení v případě, že nezaplatí žalobkyni řádně a včas nájemné, zálohy na služby, vyúčtování služeb nebo jakýkoli jiný splatný závazek z této smlouvy /viz smlouvu o nájmu bytu na č. l. 6 – 9 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 14 – 16/. Následnými dodatky byl nájemní vztah prodloužen do , datum, /viz dodatek č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, na č. l. 11, 12 a 13/. Dne , datum, předala žalovaná žalobkyni předmětný byt /viz protokol o předání bytu na č. l. 10/. Žalovaná předmětný byt v měsících říjen až prosinec 2023 užívala, avšak nájemné a zálohy na služby za toto období nezaplatila, ačkoliv byla ze strany žalobkyně písemně upomínána předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzvu k plnění na č. l. 17 – 17 p. v., podací lístek na č. l. 18/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Dle § 2217 odst. 1 o. z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.9. Podle § 2239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.10. Dle § 2246 odst. 1 o. z., strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.11. Dle § 2251 odst. 1 o. z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je co do požadované jistiny důvodná.13. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, nájemní smlouva v souladu s výše uvedenými ustanoveními, a to na dobu určitou od , datum, až do , datum, . Žalovaná v období října až prosince 2023 užívala předmětný byt, avšak řádně a včas neuhradila nájemné a zálohy na odebrané služby. Dlužná částka nebyla zaplacena ani na předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok co do požadované částky , částka, (dlužné nájemné a náhrada za služby spojené s užíváním bytu ve výši , částka, x 3) po právu, a soud proto žalobě v této části vyhověl.14. Z důvodu prodlení žalované přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení dle § 1970 o. z ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění k prvnímu dni prodlení. Pokud žalobkyně svůj nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně dovozovala odkazem na § 2254 odst. 1 o. z., ve znění účinném od , datum, , nepovažuje soud tento odkaz za přiléhavý. Uvedené ustanovení občanského zákoníku umožňuje stranám nájemního vztahu sjednat smluvní pokutu za neplnění povinností dle nájemní smlouvy, jež nesmí přesahovat v součtu se složenou jistotou trojnásobek sjednaného nájmu. Přestože jsou smluvní pokuta a smluvní úrok z prodlení svou povahou instituty blízké, je třeba přihlédnout k relativně kogentní úpravě nájmu bytu. To znamená, že pokud zákon výslovně umožnuje od , datum, sjednat v nájemních smlouvách smluvní pokutu s uvedeným omezením její výše, nelze rozšířeným výkladem dovozovat, že je možné sjednat i smluvní úrok z prodlení. Naopak je třeba všechny ustanovení týkající se nájmu vykládat spíše restriktivně ve prospěch slabší strany, kterou nájemce je. Proto je na místě uzavřít, že ani u nájemních smluv uzavřených po , datum, není možné smluvní úrok z prodlení sjednat a pokud tak strany učiní, není možné k takovému ujednání přihlížet dle § 2239 o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná byla povinna žalobkyni uhradit jednotlivé platby za nájem a služby spojené s užíváním bytu do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Ode dne následujícího je žalovaná s úhradou jednotlivých plateb v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni od tohoto data také úroky z prodlení v zákonné výši, a to do omezení jeho maximální výše, jak bylo žalobkyní požadováno v žalobě. Soud totiž nemůže jít nad žalobkyní požadovaný nárok. Ve zbylém rozsahu pak soud žalobu zamítl.15. , adresa, k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobcem prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobcem prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (zaokrouhleno na celé koruny), přičemž tato částka představuje 84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalované v rozsahu 8 %). V daném případě se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS – např