15 C 185/2023-28 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na určení vlastnictví osobního vozidla zn. Citroën, registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“) s tím, že kupní smlouvou ze dne , datum, prodala předmětné vozidlo žalovanému. Žalovaný nesplnil povinnost, ke které byl povinen a dosud nepodal žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla, ačkoliv se účastníci domluvili, že žalovaný v zákonné lhůtě 10 dnů předmětnou žádost podá a žalobkyně mu za tímto účelem udělila plnou moc. Při podpisu kupní smlouvy žalobkyně žalovanému předala veškeré doklady k vozidlu. Žalovaný přestal komunikovat a není možné se s ním spojit, nereagoval ani na písemné výzvy žalobkyně. Žalobkyně podala žádost o zápis převodu vlastnického práva k , právnická osoba, , adresa, , který ale řízení usnesením zastavil, a to z důvodu, že žalovaný neposkytl součinnost a nedodal potřebné doklady.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu o koupi osobního vozidla zn. Citroën, registrační značky , SPZ, , VIN: , VIN kód, , rok výroby 2006. Žalovaný se v článku VI. smlouvy zavázal zajistit změnu v evidenci držitelů motorových vozidel na svůj náklad, k čemuž mu žalobkyně udělila plnou moc. Žalobkyně podle kupní smlouvy současně žalovanému předala veškeré doklady k vozidlu /viz kupní smlouva na č. l. 2 spisu/. Dopisem ze dne , datum, a ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k provedení změny vlastníka vozidla /viz dopisy vč. podacích lístků na č. l. 3-4 spisu/. Usnesením , právnická osoba, , adresa, ze dne , právnická osoba, . 2023 č. j. MUKV , adresa, /2023 OD/Br bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o zápis vlastnického práva u předmětného vozidla. Z odůvodnění usnesení plyne, že žalovaný nebyl součinný a nedodal potřebné dokumenty k provedení převodu /viz usnesení MěÚ na č. l. 5 spisu/.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.8. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.9. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). Byť i v těchto případech má žalobce zásadně možnost se případným negativním důsledkům vyhnout (jak blíže rozebral Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20), bylo v rámci ustálené rozhodovací praxe soudů dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že je žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobce není nadále vlastníkem předmětného vozidla), přičemž právě určovací rozsudek soudu je dostatečným podkladem pro vymazání údajů osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu ze dne , datum, . Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť pouze na základě deklaratorního rozsudku bude moci následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , právnická osoba, Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ve věci samé). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.