15 C 261/2024-57 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , které mohl žalovaný čerpat i opakovaně vždy do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných vždy k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude smlouva uzavřena, tedy od , datum, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka ve výši , částka, pak představuje nesplacenou dlužnou jistinu ve výši , částka, a neuhrazené poplatky ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud vycházeje z listin předložených žalobkyní, učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně, po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, dne , datum, uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronického bankovnictví , právnická osoba, – GEORGE smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit , částka, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 16,90 % ročně a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po dni měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník a sazebník žalobkyně /viz smlouva na č. l. 11-13 spisu, ceník na č. l. 14 spisu, detaily operace na č. l. 37p.v.-38 spisu, všeobecné obchodní podmínky a sazebník v systému CEPR/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila/viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 15 spisu, podklady pre súdné konanie na č. l. 16-19 spisu, výzva +potvrzení podání na č. l. 21-22 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 24 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínka na č. l. 25 spisu/.5. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný mohl v rámci úvěru čerpat opakovaně finanční prostředky až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Žalovaný ani přes výzvy k úhradě dlužné částky, úvěr nesplatil.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .12. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit , částka, , který mohl žalovaný čerpat opakovaně. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vydat, což žalovaný přes výzvy k uhrazení neučinil. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného tvrzeno nebylo, soud žalobě vyhověl. Běžící úrok z prodlení od , datum, do zaplacení z jistiny však žalobkyně požadovala v nesprávné výši 15 % ročně, a proto byl přiznán pouze v zákonné výši 14,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). V přesahující výši byl úrok z prodlení zamítnut (výrok II. tohoto rozsudku).13. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, k