17 C 38/2024-32 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 990,33 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník, provozovatel a řidič vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále jen„ škodící vozidlo“) způsobil dne [datum] silniční dopravní nehodu, neboť narazil do zaparkovaného vozidla [anonymizováno], [registrační značka] ve vlastnictví [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ poškozené vozidlo“), čímž způsobil na poškozeném vozidle škodu v celkové výši 29 446 Kč, a poškozené osobě dále vnikly náklady za pronájem náhradního vozidla ve výši 3 500 Kč. K datu dopravní nehody neměl žalovaný jakožto vlastník a provozovatel škodícího vozidla uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla, ač k tomu byl povinen dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“). Žalobkyně má dle zákona OdpVoz povinnost poskytnout plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti. Žalobkyně poškozené osobě vyplatila pojistné plnění celkem ve výši 29 446 Kč, a dále uhradila poplatek likvidátorovi ve výši 3 025 Kč jako náhradu vynaložených nákladů při likvidaci předmětné škodné události. Žalobkyni vznikl dle ustanovení § 24 odst. 9 OdpVoz nárok na náhradu 1/3 toho, co plnila poškozené osobě dle odst. 2 písm. b) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu, nejvýše však 300 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 990,33 Kč (1/3 z částky 35 971 Kč) se splatností do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaný jakožto řidič motorového vozidla způsobil dne [datum] silniční dopravní nehodu způsobem popsaným v žalobě, a tím poškodil vozidlo poškozené osoby. Žalovaný byl k datu dopravní nehody vlastníkem a provozovatelem škodícího vozidla /viz záznam o dopravní nehodě na č. l. 11 spisu/, přičemž neměl k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Celková vzniklá škoda ve výši 35 971 Kč sestává z vzniklé škody na poškozeném vozidle ve výši 29 446 Kč, náhrady nákladů za pronájem náhradního vozidla ve výši 3 500 Kč a 3 025 Kč jako náhrada vynaložených nákladů při likvidaci škodní události /viz záznam o dopravní nehodě na č. l. 11, faktury na č. l. 15-16, výpočet půjčovného na č. l. 15, likvidační zprávu na č. l. 12 Žalobkyně uvedenou škodu uhradila /viz detail transakce o provedení plateb na č. l. 13, [číslo], a vůči žalovanému uplatnila nárok na regres ve výši 1/3 z poskytnutého plnění, tedy ve výši 11 990,33 Kč se splatností do [datum]. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 21 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“) a dále dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, tedy ve znění účinném od 1. 1. 2018. 7. Podle § 1 odst. 2 písm. b) OdpVoz může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 8. Dle § 24 odst. 2 písm. b) OdpVoz Kancelář pojistitelů (žalobkyně) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. 9. Dle § 24 odst. 9 OdpVoz výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d) (odcizením). 10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. 11. Soud vzal za prokázané, že žalovaný jako řidič způsobil dopravní nehodu, na základě níž vznikla škoda, kterou měla žalobkyně povinnost nahradit, a dále její část odpovídající 1/3 vymáhala na základě regresní náhrady po žalovaném. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. 13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 668,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 990,33 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 850 Kč ve výši 1 018,50 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.