18 C 232/2024-15 — Okresní soud v Mělníku

1. Manželka se svým návrhem domáhala rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne , datum, . K tomuto uvedla, že manželství bylo uzavřeno po roční známosti. Po celou dobu bylo manželství harmonické až do doby před dvěma lety, kdy pojala podezření na to, že jí je manžel nevěrný. Manžel se jí k nevěře přiznal. Jelikož nedokáže nevěru manžela tolerovat, podala návrh na rozvod.Anonymizovaný odstavec3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před , právnická osoba, , adresa, /viz oddací list na č. l. 2 spisu/. Z manželství účastníků se nenarodilo žádné dítě. Rodné příjmení manželky je Kroupová /viz výpis z CEO manželky na č. l. 3-4 spisu a CEO manžela na č. l. 5spisu/.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Manželé se spolu seznámili v roce 2011 a dne , datum, spolu uzavřeli manželství před , právnická osoba, , adresa, . Již v této době měla manželka pochybnosti o tom, že jí je manžel nevěrný. Manžel se manželce přiznal k jedné nevěře. Další mimomanželské vztahy manžel nepotvrdil, naopak manželka o nich byla přesvědčená. Manželka na nevěru přišla z telefonu manžela. Přiznaná nevěra a chování manžela ve vztahu k manželce vedla k tomu, že se manželka v roce 2024 odstěhovala ze společného domu. Ačkoliv manžel měl zájem o zachování manželství, manželka tuto možnost rezolutně odmítla.7. Podle § 687 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jsou si manželé navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.8. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.9. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak.10. Podle § 758 o. z. spolu manželé nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.11. Soud po právním hodnocení skutkových zjištění shledal návrh manželky na rozvod manželství za důvodný, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky. V řízení bylo prokázáno, že manžel byl manželce nevěrný, neboť na tom se oba účastníci v řízení shodli. Soud se proto již dále nezabýval tím, zda byl manžel manželce nevěrný opakovaně, neboť to již nebylo pro rozhodnutí ve věci významné. Naopak podstatné bylo, že manželka nedokázala nevěru manželovi odpustit a odmítla v manželství nadále setrvat. Jelikož jeden z účastníků byl jednoznačně rozhodnut, že nechce v manželství pokračovat, bylo v řízení prokázáno ve smyslu § 755 o. z., že je manželství rozvráceno. S ohledem na postoj manželky bylo rovněž prokázáno, že se jedná o rozvrat hluboký, trvalý a nenapravitelný. Jeho příčinou byla ve smyslu § 756 o. z. nevěra manžela. Nevěru pak soud považuje za dostatečný důvod pro rozvod manželství, neboť věrnost manželů je třeba považovat za jeden ze základních kamenů manželství (k tomu srov. § 687 odst. 2 o. z.). Soud proto shledal, že byly splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství (výrok I. tohoto rozsudku).12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. tohoto rozsudku podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), dle kterého ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Soud neshledal žádnou okolnost případu, která by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala.