19 C 210/2024-52 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 66,78 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, tak i z veřejných registrů SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaný úvěr čerpal, stanovené splátky však nehradil řádně a včas, když celkem zaplatil toliko , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku žalovaného ke dni , datum, zesplatnila. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, (vyčíslené ke dni , datum, jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 0,1 % denně), smluvního úroku ve výši 29,67 % ročně z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dluhu, na svůj dluh však neuhradil ničeho.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:4. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši , částka, /doklad o vyplacení úvěru na č. l. 22 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši , částka, /viz platební historie na č. l. 23 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, přičemž žalovanému bylo toto postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz společné prohlášení smluvních stran, seznam postoupených pohledávek a výpis žalobkyně z OR v elektronické databázi soudu CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 25 spisu včetně podacího lístku na č. l. 26 spisu/. Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzvu k plnění na č. l. 28 - 29 spisu, podací lístek na č. l. 27 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 24 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil nad rámec shora uvedeného, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, ze kterých však nebylo prokázáno, že by žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text uvedené smlouvy (návrhu), kde je na místě podpisu žalovaného uveden pouze kód 5839778323, z ničeho však nevyplývá, že by se jednalo o kód, který byl zaslán a následně použit právě žalovaným k podpisu předmětné smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy. Soud má za to, že uvedený kód nesplňuje náležitosti elektronického podpisu tak, jak to vyžaduje § 561 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Navíc skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalovaného, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami /viz smlouvu o úvěru na č. l. 19 - 21 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 45 spisu, splátkový kalendář na č. l. 46 spisu/. Žalobkyně tak neprokázala, že by uvedená úvěrová smlouva byla uzavřena právě s osobou žalovaného v předkládaném znění.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 19 - 21 spisu), nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, když odkazovala na listinu hodnocení klienta, ve které žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , výdaje potom uvedl v celkové výši , částka, , přičemž částka , částka, měla představovat výdaje na bydlení, částka , částka, životní minimum a částka , částka, ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby). Z předložených důkazů však vyplývá, že právní předchůdkyně zjistila shora uvedené skutečnosti od žalovaného a následně ověřila pouze výši jeho příjmů na základě potvrzení o provedení transakce, žádným způsobem ovšem neověřovala výši jeho měsíčních výdajů. Soud dospěl k názoru, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalovaného, který právní předchůdkyně žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí výdajů na základě životního minima, neboť jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že také výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala jeho měsíční výdaje na živobytí, a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod., což ovšem neučinila /viz hodnocení klienta na č. l. 39 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 40 - 43 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 44 spisu/.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.9. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odstavce 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ods