5 C 47/2024-20 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 6. 10. 2023 ke zdejšímu soudu se žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 960 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný byl příkazem přestupkové komise , adresa, ze dne 19. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, , který nabyl právní moci dne 21. 10. 2021, uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 7. 9. 2021 fyzicky napadl , jméno FO, , nar. , datum, , pojištěnce žalobkyně, čímž mu způsobil zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření ve , adresa, . Žalobkyně uhradila náklady na léčení svého pojištěnce v celkové výši 10 960 Kč a má tak dle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. právo na jejich náhradu po žalovaném jakožto původci protiprávního jednání. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě přípisem ze dne 27. 7. 2022, avšak zásilka se vrátila zpět s odůvodněním, že adresát je na uvedené adrese neznámý. Žalovaný ke dni podání této žaloby ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalovaný dne 7. 9. 2021 v době okolo , čas, hodin, ve , adresa, , , adresa, před vstupem do budovy hlavního nádraží chytnul za krk a shodil na zem , jméno FO, , nar. , datum, , poté se k , jméno FO, sklonil a třikrát ho udeřil do oblasti hlavy, poté se ještě dvakrát pokusil , jméno FO, udeřit, a v , čas, hodin kopnul , jméno FO, tzv. bodlem do oblasti hýždí, čímž mu způsobil zranění vyžadující lékařské ošetření. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití příkazem , název, ze dne 19. 10. 2021, č. j. , Anonymizováno, , podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a byl mu uložen správní trest /viz příkaz ÚMČ na č. l. 6 rub – 9 spisu/. Žalobkyně jakožto zdravotní pojišťovna uhradila náklady léčení poškozeného v celkové výši 10 960 Kč /viz vyúčtování nákladů léčení na č. l. 10 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 27. 7. 2022 ve lhůtě 15 dnů po obdržení této výzvy, která byla uložena a připravena k vyzvednutí žalovaným dne 2. 8. 2022 /viz výzva k úhradě na č. l. 11 spisu, dodejka s doručenkou na č. l. 11 rub – 12 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „ZVZP“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).6. Podle § 55 odst. 1 věty první ZVZP má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.7. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je v části požadované jistiny důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalovaný způsobil protiprávním jednáním poškozenému zranění, která si vyžádala lékařské ošetření, za které žalobkyně, jako pojistitel poškozeného, uhradila 10 960 Kč. Žalobkyně má proto v souladu s § 55 odst. 1 ZoVP právo vůči žalovanému na náhradu nákladů, které na léčení vynaložila. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto náklady ani přes výzvu dosud neuhradil, přiznal soud žalobkyni vedle nároku na tyto náklady v částce 10 960 Kč současně i zákonný úrok z prodlení z této částky, avšak teprve od 18. 8. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně. Výzva žalobkyně se dostala do dispozice žalovaného teprve dne 2. 8. 2022, kdy byla uložena na poště k vyzvednutí, od tohoto data tak běžela žalovanému lhůta k úhradě dluhu v délce 15 dnů (dle textu výzvy). Posledním dnem pro uhrazení dluhu tak byla středa 17. 8. 2022 a teprve ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud proto žalobě v této části vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části požadovaného příslušenství potom soud žalobu ze shora uvedených důvodu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).10. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobcem prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobcem prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.