CS · EN DE FR brzy

5 C 263/2024-175 — Okresní soud v Mělníku

ECLI: ECLI:CZ:OSME:2025:5.C.263.2024.1
Datum: 2025-03-21
Předmět: o určení, že žalobkyně je dědicem ze závěti a ze zákona
Ustanovení: ["§ 139 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1636 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 475 z. č. 40/1964 Sb.", "§ 64 z. č. 119/2002 Sb.", "§ 4 z. č. 256/2001 Sb.", "§ 3069 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 3070 z
["podmínky v závěti""pozůstalost""dědění"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o určení, že žalobkyně je dědicem ze závěti a ze zákona. Aplikuje: § 139 (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.), § 1636 (89/2012 Sb.), § 475 (40/1964 Sb.).
1. Žalobami došlými soudu dne 15. 7. 2024 se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou ze zákona, jakož i dědičkou ze závěti po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, a zemřelém dne , datum, , posledně bytem , adresa, s tím, že mezi účastníky je veden spor o dědické právo, soudní komisař proto vyzval žalobkyni k podání shora uvedených žalob. , jméno FO, sepsal dne 11. 4. 2004 holografní závěť, ve které za dědičku povolal žalobkyni. Žalovaní popřeli platnost závěti s tím, že tato neobsahuje povolání někoho za dědice, jakožto podstatnou náležitost závěti, a dále že nebyly splněny podmínky v závěti obsažené. Zůstavitel sepsal závěť ve věku 64 let, v dobré psychické i fyzické kondici. Za posledních 20 let neměl zůstavitel potřebu ji měnit, odvolat či zničit. Závěť nemá žádné obsahové či formální nedostatky, je psána vlastnoručně, obsahuje datum a podpis zůstavitele. Je nutno na ní nahlížet celkové, dbát na vnitřní souvislost textu a na systematické začlenění slovního sdělení do celkových souvislostí. Je třeba vykládat ji tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Zůstavitel hovoří o veškerém majetku, označuje žalobkyni za svoji přítelkyni, vyjadřuje obavu, aby jí nebylo bráněno ve vstupu do nemovitostí, a přeje si, aby s veškerým majetkem nakládala žalobkyně, jak ona uzná za vhodné. Následně zůstavitel vyjadřuje podmínky a přání – chce být pohřben do rodinného hrobu bez provedení pitvy, pohřeb měl být u rodinného domu č. p. , Anonymizováno, a žalobkyně se o zůstavitele měla postarat až do jeho smrti. Všechny tyto podmínky byly splněny. Dále obsahuje závěť odkaz, kdy zbraně zůstavitele mají být předány panu , jméno FO, . Zbraně jsou v současné době uloženy u Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje a uvedený odkaz tak bude moci být splněn po nabytí dědictví, kdy mu bude samozřejmě vyhověno. Zůstavitel si dále přál, aby bylo postaráno o jeho 3 psy tak, aby nebyli umístěni do útulku. Tito v době smrti zůstavitele již nežili, lze ale předpokládat, že to samé by si přál i ohledně psa, kterého v době smrti měl. Žalobkyně byla připravena se o něj postarat, když tak činila až do doby, než vnučka zůstavitele projevila přání vzít si psa k sobě. Zůstavitel si dále přál, aby v domě č. p. , Anonymizováno, žila a dožila žalobkyně, kdy toto přání má žalobkyně v úmyslu splnit. Prostým jazykovým výkladem je nutné dospět k závěru, že zůstavitelova vůle byla vyřešit dělení majetku po jeho smrti, po sepsání závěti se nikdy nechoval způsobem, kterým by dával najevo, že jeho majetek má připadnout jiné osobě než žalobkyni. Zůstavitel by neměl potřebu psát závěť, kdyby chtěl, aby jeho majetek nabyli zákonní dědici. Pokud by nastalo dědění podle zákonné posloupnosti, připadají jako dědicové všichni účastníci řízení, a to ve třetí dědické třídě, neboť žalovaní jsou neteř a synovci zůstavitele a žalobkyně byla tzv. spolužijící osobou, když žila se zůstavitelem nejméně po dobu 1 roku před smrtí ve společné domácnosti a pečovala o společnou domácnost. Žalobkyně se zůstavitelem žili v nesezdaném soužití jako životní partneři od roku 1995, v domě č. p. , Anonymizováno, spolu žili od roku 2003 do zůstavitelovy smrti., společně pečovali o dům č. p. , Anonymizováno, a přilehlou zahradu a jeden o druhého. Žalobkyně je vlastnicí družstevního podílu ve Stavebním bytovém družstvu , adresa, , IČO , IČO, , ke kterému náleží právo nájmu bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, . Žalovaní namítají, že nežila se zůstavitelem, nýbrž že žila ve svém bytě, což není pravda, v tomto bytě žil její syn a platil zde i výdaje na bydlení. Do tohoto bytu se žalobkyně přestěhovala až po smrti zůstavitele, když žalovaní vyjádřili nesouhlas s tím, aby nemovitosti po zůstaviteli kdokoli do skončení dědického řízení užíval, což žalobkyně respektovala. Žalobkyně se také podílela na péči o společnou domácnost se zůstavitelem, když zůstavitel hradil běžné a pravidelné platby spojené s chodem domácnosti, jako vlastník nemovitosti uzavíral také veškeré smlouvy, žalobkyně většinou platila náklady na jídlo, ošacení, drogerii a podobně. Zejména ale pečovala o společnou domácnost, když obstarávala domácí práce, udržovala v domě pořádek, obstarávala prádlo, přípravu jídla apod. Žalobkyně kvůli zůstaviteli opustila svoji původní rodinu, rozhodla se s ním žít před více než 35 lety, měli pravý a silný vztah a přestože nebyli sezdáni, byli rodina. Zůstavitel měl snahu žalobkyni zabezpečit i materiálně, proto sepsal v roce 2004 závěť, kde povolal žalobkyni jako svoji dědičku. Žalobkyně striktně popírá, že by se jejich vztah omezoval jen na občasné návštěvy nebo příležitostnou výpomoc.2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili podáním ze dne 27. 8. 2024, které následně doplnili v návaznosti na průběh řízení podáními ze dne 29. 11. 2024, 21. 1. 2025 a 10. 3. 2025 Uvedli, že s uplatněnou žalobou nesouhlasí. Na listinu zanechanou zůstavitelem nelze nahlížet jako na závěť, neboť je neplatná, když nesplňuje formální náležitosti závěti, ale nebyly ani splněny podmínky, které jsou v ní obsaženy. Vůlí zůstavitele bylo nepochybně to, aby si zajistil řádnou péči pro případ nemoci či smrti, očekával, že se tak stane prostřednictvím žalobkyně. Žalobkyně mu však tuto pomoc neposkytovala ani nezajišťovala. Z nedokončené první věty závěti, která neobsahuje povolání dědice, vyplývá, že zůstavitel nechtěl žalobkyni povolat jako svou dědičku, nýbrž jí chtěl ustanovit jakousi správkyní, která by mohla zůstavitelův majetek užívat. Pokud by soud dospěl k závěru, že závěť povolání žalobkyně dědičkou obsahuje, je nutné zdůraznit, že závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Zůstavitel přitom jasně stanovil, že žalobkyně po něm má dědit pouze v případě, že splní podmínky závěti. Zůstavitel konkrétně stanovil několik podmínek, ty však nebyly v celém rozsahu splněny, a ty, které splněny byly, nebyly splněny zásluhou žalobkyně, neboť ta o závěti nikoho neinformovala. Za nesplněnou považují žalovaní konkrétně podmínku péče žalobkyně o zůstavitele. Namítají, že se zůstavitelem nežila a řádně se o něj nestarala. Domácnost zůstavitele byla zanedbaná a žil v nevyhovujících podmínkách. Byť má obecně domácnost starších lidí často jiné nároky na úklid a čistotu, domácnost zůstavitele byla nepřiměřeně zanedbaná. Nacházely se zde mnohaměsíční pavučiny, dlouhodobá špína, plíseň, moč, odpadky apod. Nejedná se přitom o situaci, kdy by v domácnosti byly jen rozházené věci, ale o dlouhodobou špínu. Před svou smrtí byl dále zůstavitel do nemocnice přijat v zanedbaném stavu, když u něj byl zjištěn svrab. To svědčí jak o tom, že žalobkyně o zůstavitele nepečovala, tak s ohledem na infekčnost tohoto onemocnění také o tom, že s ním nesdílela společnou domácnost. Zůstavitel přitom při stanovení podmínky péče o svou osobu vycházel zjevně z toho, že žalobkyně se jako ošetřovatelka po určitou dobu živila, či si takto přivydělávala, když se starala o matku zůstavitele. Proto pro něj podmínka péče byla důležitá. Jako ošetřovatelku své matky a nikoliv jako svou přítelkyni či partnerku sám zůstavitel žalobkyni označil v rámci řízení o pozůstalosti po své matce. Další podstatnou podmínkou bylo, že zůstavitel chtěl pohřeb „u domu“. S nesplněním této podmínky zůstavitel výslovně spojil neplatnost závěti. Podmínka přitom dle žalovaných splněna nebyla. Za „pohřeb u rodinného domu“ jak se v závěti vyjádřil zůstavitel, je nutné chápat tzv pohřeb z domu smutku, tedy situaci, kdy se pohřební procesí vypravuje od domu. Právě tento typ pohřbu si zůstavitel zjevně přál, neboť stejným způsobem, tedy vypravením pohřebního průvodu od domu, probíhal pohřeb bratra zůstavitele. Takový pohřeb však zůstavitel vypraven neměl, neboť měl pohřeb v kostele. Celý pohřeb navíc zajišťovali žalovaní, a to včetně květin. Žalobkyně se na zajištění pohřbu nijak nepodílela. Pokud žalobkyně tvrdí, že tím bylo myšleno pohoštění v domě, tak s tímto žalovaní jednak nesouhlasí, jednak ani tato podmínka nebyla splněna, když žádné pohoštění přichystáno nebylo. Zůstavitel jako podmínku v závěti také uvedl, že musí být postaráno o jeho 3 psy, a to tak, aby neskončili v útulku. Byť psy, které měl zůstavitel v době sepisu závěti, již ke dni úmrtí zůstavitele nežili, je nutno jeho podmínku aplikovat na žijícího psa zůstavitele. Žalobkyně však neprojevila snahu se o psa po smrti zůstavitele postarat a vzala si jej rodina žalovaných. Zůstavitel stanovil také podmínku, že jeho zbraně mají být předány panu , jméno FO, . Tuto podmínku znala opět jen žalobkyně a žalované o ní neinformovala. Zbraně byly předány na policii a ani tato podmínka nebyla splněna. Samotnou závěť zůstavitel sepsal před dvaceti lety. Pravděpodobně postupem let i zapomněl, že ji sepsal. V posledních letech si totiž nepřál, aby po něm dědila žalobkyně. Ve vztahu k domu po babičce na adrese , adresa, naopak výslovně uváděl, že si přeje, aby zůstal v rodině , jméno FO, . Sama závěť je pak psána neformálně a zmateně. Obsahuje nedokončené věty, nelogické postupy a další chyby. Zůst

Citovaná ustanovení

§ 64 (119/2002 Sb.)§ 4 (256/2001 Sb.)§ 475 (40/1964 Sb.)§ 1476 (89/2012 Sb.)§ 1491 (89/2012 Sb.)§ 1494 (89/2012 Sb.)§ 1497 (89/2012 Sb.)§ 1532 (89/2012 Sb.)§ 1533 (89/2012 Sb.)§ 1551 (89/2012 Sb.)§ 1569 (89/2012 Sb.)§ 1577 (89/2012 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.