14 C 32/2026-59 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 28. 12. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 20 497,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o povoleném debetu č. , hodnota, uzavřené dne 20. 8. 2024 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně po posouzení jeho úvěruschopnosti dne 20. 8. 2024 smlouvu o úvěru - o povoleném debetu na běžném účtu č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 11,90 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku. Poplatek za zaslání výzvy k zaplacení dluhu činil 499 Kč /viz návrh na uzavření smlouvy o povoleném debetu na č. l. 30-35 spisu, akceptace návrhu na uzavření smlouvy na č. l. 38 spisu, rámcová smlouva ze dne 12. 2. 2021 na č. l. 46 spisu, potvrzení o zřízení účtu ze dne 16. 2. 2021 na č. l. 11 spisu, ceník produktů a služeb na č. l. 7-10 spisu, údaje klienta na č. l. 19-22 spisu, produktové podmínky na č. l. 36-37 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 39-42 spisu/. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 32 000 Kč, výdaje na bydlení představují 14 000 Kč, výdaje na živobytí 5 000 Kč a rodinné a ostatní náklady činí 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně deklarovaný příjem ověřila prostřednictvím plateb pravidelně připisovaných na bankovní účet žalovaného. Při posouzení výdajů právní předchůdkyně žalobkyně částky uvedené žalovaným navýšila, tedy do celkových měsíčních výdajů zahrnula 6 950 Kč představující splátky stávajících úvěrů, dále náklady na bydlení včetně hypotéky a stavebních úvěrů ve výši 14 000 Kč, výdaje na živobytí 5 757 Kč a ostatní výdaje 2 000 Kč, tedy výdaje v celkové výši 28 707 Kč měsíčně. Na základě tohoto vyhodnocení žalobkyně uzavřela, že žalovanému po odečtení všech pravidelných výdajů zbývá částka 3 293 Kč, což dle jejího závěru postačovalo k úhradě splátky nového úvěru i k pokrytí nepředvídaných výdajů /viz přehled na č. l. 17 spisu, protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 23-24 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala dopisem ze dne 14. 4. 2025 žalovaného k jeho úhradě /viz potvrzení úplaty ze dne 6. 8. 2025 na č. l. 25 spisu, přehled na č. l. 26-27 spisu, 1. výzva k úhradě na č. l. 28 spisu, prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 14. 4. 2025 na č. l. 29 spisu/. Dne 28. 7. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, IČO , IČO, , která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 8. 2025 a 12. 9. 2025 na č. l. 43-44 spisu, přehled podacích čísel na č. l. 12-14 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne 12. 9. 2025 /viz předžalobní upomínka na č. l. 45 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).6. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).12. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit. Neboť žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh zesplatnila a vyúčtovala poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila postupně na žalobkyni. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok ve výši 20 497,35 Kč po právu. Nezaplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak žalobkyně požadoval