19 C 5/2026-31 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým žalobním žádáním doručeným soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok na úhradu žalované částky žalobkyně uplatňuje z titulu náhrady vyplaceného pojistného plnění, které žalobkyně plnila za žalovaného v souvislost s žalovaným způsobenou dopravní nehodou ze dne , datum, , neboť žalovaný řídil vozidlo bez platného řidičského oprávnění. Dále uvedla, že žalovaný svůj dluh, co do důvodu a výše uznal.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:5. Dle tvrzení žalobkyně spolu účastníci řízení dne , datum, uzavřeli smlouvu č. , hodnota, o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Na základě této smlouvy byl osobní automobil RZ , SPZ, , tovární značky OPEL, ke dni , datum, u žalobkyně řádně pojištěn /viz výsledek vyhledávání dle SPZ/VIN vozidla na č. l. 13 spisu/. Dne , datum, žalovaný způsobil s uvedeným vozidlem dopravní nehodu, při které byla způsobena škoda na majetku třetí osoby. Při šetření dopravní nehody bylo policejním orgánem zjištěno, že žalovaný měl platnou blokaci řidičského oprávnění /viz detail relace o dopravní nehodě na č. l. 17/. Škoda, způsobena dopravní nehodou, byla společností , právnická osoba, ., vyčíslena na částku v celkové výši , částka, /viz vyčíslení výše škody na č. l. 18-22/. Poškozená společnost však vůči žalobkyni uplatnila nárok pouze v částce , částka, , a to s přihlédnutím k opotřebení poškozeného zařízení ke dni nehody /viz likvidační zprávu – povinné ručení na č. l. 16/. Žalobkyně pak poškozené společnosti vyplatila pojistné plnění dne , datum, /viz informace o vyřízení škody na č. l. 15/. O výplatě pojistného plnění byl žalovaný žalobkyní informován a zároveň byl vyzván k úhradě tzv. regresního nároku. K dobrovolnému splnění byla žalovanému poskytnuta lhůta třiceti dnů /viz oznámení o přechodu práva na žalobkyni na č. l. 24/. K dobrovolnému splnění byl žalovaný vyzván i na základě výzvy právní zástupkyně žalobkyně /viz předžalobní upomínku na č. l. 25/. Mezi účastníky řízení následně byla uzavřena dohoda o splátkovém kalendáři a uznání dluhu, dle které žalovaný uznal svůj závazek co do důvodu a výše vůči žalobkyni a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. První splátka byla splatná dne , datum, /viz dohodu o splátkovém kalendáři a uznání dluhu na č. l. 23/. Žalobkyně pak soudu sdělila, že ze strany žalovaného došlo k úhradě osmi splátek, tedy částky v celkové výši , částka, , kdy celá tato částka byla započtena na jistinu. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. h) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od , datum, do , datum, , má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.8. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni na regresní úhradu vyplaceného pojistného plnění dle zákona o odpovědnosti z provozu vozidla v plné výši uznal. Uvedené uznání je opatřeno ověřeným podpisem žalovaného, a navíc žalovaný na tento dluh i již částečně plnil, pročež vyšel soud z vyvratitelné právní domněnky, že dluh v době uznání trval. Žalovaný se v řízení nijak nebránil, čímž domněnku existence dluhu nevyvrátil.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.