6 C 57/2025-69 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 45 243,60 Kč z titulu pohledávky vzniklé ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný dne , datum, s původním věřitelem, společností , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit společně se smluvním úrokem 0,4026 % denně nejpozději do , datum, . K úhradě však nedošlo. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Žalovaný byl k úhradě dluhu opakovaně vyzván, avšak bez výsledku. Žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné částky, případně nároku na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu jistiny.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnou finanční prostředky do výše 30 000 Kč, žalovaný se zavázal žalobkyni splácet dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 13 % z nesplaceného úvěru společně s nominálním fixním úrokem ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, RPSN činilo 299,98 %. Poplatek z prodlení byl sjednán ve výši 250 Kč, přičemž se má jednat o náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (smlouva na č.l. 22). V rámci zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný pracuje jako skladník, jeho příjem činí , částka, , bydlí s rodiči, v domácnosti s ním žijí 2 děti, jeho měsíční výdaje jsou , částka, (informace o žalovaném na č.l. 39). Nahlédnutím do informačního systému soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému je vedeno další řízení pod sp. zn. , spisová značka, , o zaplacení částky , částka, vyplývající se smlouvy o úvěru ze dne , datum, . V dané věci žalovaný uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na splácení půjček činí , částka, (viz ISAS). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem a jediným disponentem je žalovaný, dne , datum, částku 25 000 Kč a částku 5 000 Kč (potvrzení o platbě na č.l. 36 a na č.l. 40, potvrzení o provedení transakce na č.l. 56 a 57, vyjádření banky na č.l. 58). Žalovanému byla vystavena faktura se splatností do , datum, znějící na celkovou dlužnou částku 45 243,60 Kč skládající se z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a 5 000 Kč, z dlužných úroků ve výši 14 493,60 Kč a tří náhrad účelně vynaložených nákladů po 250 Kč účtovaných ke dni , datum, ,, datum, a ke dni , datum, (faktura na č.l. 41). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 25, dodatek č.2 na č.l. 24, seznam postoupených pohledávek na č.l. 44). O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, , přičemž byl rovněž vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dopis byl odeslán téhož dne (dopis na č.l. 42, podací lístek na č.l. 43).Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně vyházela z příjmu žalovaného ve výši , částka, , přičemž neprokázala, že tento příjem ověřila. Není přitom zřejmé, zda se jedná o hrubý či čistý příjem. Žalobkyně se dále spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí , částka, , aniž by zkoumala strukturu těchto výdajů. Pokud by však žalobkyně úvěruschopnost zkoumala řádně, zjistila by, že převážná část těchto výdajů (konkrétně , částka, ) představuje splátky již existujících úvěrů. Podle názoru soudu není nutné ověřovat veškeré údaje tvrzené žalovaným, pokud tyto odpovídají běžnému stavu věcí. Nicméně v rámci zkoumání úvěruschopnosti by se měla společnost vždy zabývat tím, jaké úvěry již spotřebitel má, protože právě tato informace je klíčová pro posouzení jeho schopnosti splácet nový úvěr. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Posk