6 C 74/2025-61 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 12 775,71 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel distančně po posouzení jeho úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 24 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný dne 13. 8. 20024 čerpal úvěr ve výši 5 500 Kč. První splátka úvěru byla splatná dne , datum, , přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do konce úvěrového rámce, který měl nastat dne , datum, . Žalovaný však nedodržel podmínky pro splácení, na jistinu uhradil pouze 6,36 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž byl žalovaný informován emailem. Žalovanou částku 12 775,71 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 493,64 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 103,65 Kč, smluvní úrok ve výši 6 995,67 Kč, poplatek za službu „presto“ ve výši 156,30 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny od , datum, do , datum, v celkové výši 26,45 Kč.Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 753,59 Kč (dlužná jistina ve výši 5 493,64 Kč + poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 103,65 Kč + poplatek za službu „presto“ ve výši 156,30 Kč) od , datum, do zaplacení.Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovému úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 24 400 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do konce kreditového rámce, který měl nastat dne , datum, . Úroková sazba byla stanovena pevnou denní sazbou 1,066 %, RPSN činila 2 046 %. Součástí smlouvy o úvěru byl sjednán též poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Poplatky za volitelné služby byly následující – za službu „Klidné spaní“ (možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní) ve výši 3,66 Kč denně, za službu „Presto“ (expresní vyplacení každé tranše) ve výši 165 Kč a za službu „Informační SMS servis“ (upozornění na blížící se splatnost dluhu prostřednictvím SMS) ve výši 0,96 Kč denně. Žalovaný měl svůj dluh splatit v celkovém počtu 540 denních splátkách ve výši 59,33 Kč, kdy tato částka byla tvořena splátkou jistiny, úroku a sjednaných poplatků. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /smlouvu o úvěru na č. l. 16 spisu, viz autorizace ověření totožnosti na č.l. 10, bankID výpis na č.l. 23, informace pro spotřebitele na č. l. 11 spisu a na č.l. 13, souhlas se zpracováním osobních údajů na č.l. 20, předpis denních splátek na č. l. 24, údaje o poskytovateli na č.l. 33, všeobecné obchodní podmínky na č.l. 36/. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , přičemž dle identifikovaných příjmů žalovaného žalobkyně ověřila, že čistý měsíční příjem žalovaného činil , částka, . Žalovaný dále uvedl, že jeho výdaje činí 12 000 Kč jakožto splátky jiných půjček, 5 000 Kč na bydlení a 8 000 Kč jako ostatní nezbytné výdaje /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 32 spisu/. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na jeho bankovní účet č. , č. účtu, ve výši 5 500 Kč /viz potvrzení o provedení transakce na č. l. 35 spisu, sdělení banky na č. l. 57 spisu/. Žalobkyně úvěr zesplatnila emailem odeslaným žalovanému dne , datum, /viz email na č.l. 45/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, , která byla odeslaná na adresu žalovaného téhož dne /předžalobní výzva na č. l. 8 spisu, podací arch na č. l. 9 spisu/.Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení:Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 5 493,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení.Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně měla vycházela z ověřeného příjmu , částka, (nikoliv z tvrzeného příjmu , částka, ). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala tvrzené výdaje žalovaného. Nicméně jen z tvrzených výdajů žalovaného vyplývá, že jeho výdaje činily , částka, (na bydlení , částka, + ostatní výdaje , částka, + výdaje na splácení půjček , částka, ), tedy více, než činil jeho ověřený příjem. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v po